Osobní

Léto budiž pochváleno (pan Vančura, z jehož knihy tato krásná větička pochází, byl náhodou také student práv). Neboť FPr ZČU zůstává.

Ale kvůli hloupým pomluvám skupinky lidí, kteří se neuměli zviditelnit nijak jinak, nežli právě vymýšlením nesmyslů o jiných, o to museli studenti i jejich učitelé bezmála čtyři dlouhé roky bojovat.

Řada skvělých pedagogů nyní učí na jiných školách. Po tom, co vážený soudce Ústavního soudu označil za „nepochopitelné shora vedené čistky, po nichž byli nuceni fakultu spolu s jejími dalšími vynikajícími členy opustit“ (in Pocta Prof. Antonínu Ignáci Hrdinovi, Praha 2013, str. 29, už jsem to také citoval). Personální práce někdejšího reformního vedení totiž spočívala kromě zvyšování vlastních platů už jen ve vyhazování všech, kdo byli lepší než oni, neboli ve vyhazování všech.

Nevíme, zda zcestné výpočty těch, kdo pociťují svědící toužení reformovat cokoli, co jen trochu funguje (školu, občanské právo, kalendář třeba objevem, že některý rok má 1260 dnů, viz univerzitní č.j. R-377–10, a jiný zas jen 39, viz univerzitní č.j. R-594–10, matematiku například objevem, že pět děleno dvěma je šest, viz opět někdejší univerzitní č.j. R-377–10) dovodily, že sice 25 (profesorů a docentů na plzeňských právech loni v únoru) je méně než 13 (docentů a profesorů na právech olomouckých), ale třicet (dnešních profesorů a docentů na plzeňských právech) už je skoro třináct? Nebo zda se jen osoby rozhodující podle svých pocitů a známostí (jak pan premiér označil notorickou paní předsedkyni) trochu bojí potom, co jiná žena rozhodující podle známostí a pocitů nepěkně skončila za mřížemi? Nevíme, a je to jedno, neboť netřeba pátrat po myšlenkách zlých a závistivých.

Podstatné je, že boj byl vyhrán.

Jako každý velký boj, měl i tenhle své padlé.

Srdce skvělého pedagoga doktora Masopusta bilo pro jeho studenty, a také pro ně dotlouklo.

Další studentské generace sice budou dál absolvovat plzeňskou právnickou fakultu, ale už se nesetkají s jeho sžíravým, ale přesto tak laskavým humorem.

Ani doktor Motejl, který prohlašoval, že škola se skvělými parametry a učiteli byla dehonestována jen proto, že nebylo o čem psát a pár hlupáků nemělo, jak na sebe jinak upozornit, už s velkorysým úsměvem nemůže zkonstatovat, že na jeho slova o pomíjejícnosti nesmyslných honů na čarodějnice došlo.

Připomeňme si, že když bylo nejhůř, když bezpráví, závist a zloba slavily v loňské zimě dočasný a jen zdánlivý úspěch, postavili se za právo, spravedlnost a plzeňské studenty jak plzeňský biskup, tak třeba občanské sdružení hostící prezidentské přednášky nebo spolek pro ochranu nezávislé justice Šalamoun. Že s kůží na trh vyšel tehdejší ministr školství a postavil se proti mediálně oslavované byrokratické tuposti a zlovolné nespravedlnosti.

I já musím mnohým za mnohé děkovat.

Třeba i za to, že smutné sdělení, že už nám mývalice Matylda bude držet palce jen z mývalího nebe, si přečetlo skoro desetkrát víc z Vás, než obvyklou úvahu.

Léto, jež nadchází, budiž pochváleno. Neboť v něm už budou moci studenti plzeňských práv prostě jen studovat.

Život už je takový, že špatné vzpomínky časem blednou.

Strázně budou zapomenuty, ale stovky a stovky studentů si budou pamatovat, jak slavné a definitivní bylo jejich vítězství nad lží a nenávistí.

« Zpět