Oznamovací

Co bude dál? Co bude zítra? Národ jímá panika, že k němu jeho milostivá, milostiplná paní komisní snad zítra ani nepromluví. Protože už dnes se dala slyšet, že přes víkend splnila svůj obtížný, komplikovaný úkol napsat dvě, možná až čtyři, slova a adresovala tudíž svůj návrh na podání žaloby ve veřejném zájmu panu nejvyššímu státnímu zástupci. Tím ovšem vytřela zrak pochybovačům, kteří očekávali, že nás bude den po dni napínat (dnes jsem napsala jen jedno slovo, protože svítí slunce či naopak prší, takže podnětem k podání žaloby se budu dál zabývat ještě i zítra, pozítří a tak dál). Nakonec to tedy za pouhých deset dní zvládla, ale o čem tedy bude mluvit zítra?

My ostatní budeme bádat nad tím, co je a co není veřejný zájem. Samozřejmě, taky jak kdy: v dobách, kdy vedoucí silou ve státě byl podle čl. 4 Ústavy dobrovolný svazek nejaktivnějších a nejuvědomělejších občanů (neboli právě paní komisní a její tehdejší spolubojovníci), bojový předvoj dělnické třídy, Komunistická strana Československa, veřejný zájem vyžadoval, aby nebyl všelijakými štváči zlovolně otřásán pracovní, kontrolní a budovatelský elán lidu (jak judikoval například Nejvyšší soud ve věci sp.zn. Tz I 37/1950).

V onom tak šťastném období, kdy byla součástí onoho nejaktivnějšího a neuvědomělejšího svazku, lze ovšem, jak vidno nalézt mnohou inspiraci pro její dnešní počínání (nemám teď na mysli například to, že ji podporuje kupříkladu pan profesor, který v rámci nejuvědomělejších a nejaktivnějších občanů tehdy střežil veřejný zájem poněkud potají, v roli agenta StB Viléma).

Když si připomenete fotografie u úvahy Ilustrovaná II (kde na zmar jeho alma mater popíjí paní komisní se studentem a s původně plzeňským profesorem klábosí ať již o akreditaci jeho nového působiště, nebo vraždě toho dřívějšího), hned se Vám vybaví rozhodnutí Krajského soudu v Brně (sp. zn. To 357/50), podle kterého není ve veřejném zájmu trestat tuhým žalářem toho, kdo kritizuje vládu, činí-li tak jen v opilosti. Nebo judikát Nejvyššího soudu, sp.zn. Tz I 56/50, podle něhož šíření poplašné správy je ohrožením důležitého veřejného zájmu, avšak jen potud, pokud směřuje proti kolektivizaci zemědělství.

Víme už, že těžištěm ústavního pořádku a veřejného zájmu v České republice je jednotlivec, zatímco stát a všechny jeho orgány jsou ústavně zavázány k ochraně jeho práv (nález sp.zn. IV. ÚS 412/2004). Je tedy ve veřejném zájmu bránit všemi prostředky, jež má stát k dispozici, uraženou ješitnost jedné paní?

Shodou okolností mi právě dnes došel krásný dopis, ve kterém mi jeden z absolventů plzeňských práv píše: Teď už bude zas a pouze na studentech, jestli se jim podaří tuto školu dostudovat, a nebude to záležet na zlovůli výše zmíněné paní profesorky.

Ano, teď už to bude jen na studentech. Protože, jak jsem napsal zrovna dneska dopoledne, pravda a láska nad lží a nenávistí prostě zvítězit musí. Bez ohledu na to, jak moc to onu lež a nenávist a jejich nositele, hm, nasrdí.

Neboť Jan Masaryk měl pravdu, když psal, že pravda sice zvítězí, ale fušku to dá.

« Zpět