Padni komu padni?

Bývá takovým docela slušným zvykem, že ten, kdo tvrdí, že chce vyprat nějaké poměry, hojně oblbuje lidi voláním „padni komu padni,“ kterým (většinou bohužel lstivě a lživě) naznačuje, že poté, co se uchopí absolutní moci, nebude už šetřit ani své nejbližší, pokud zjistí sebemenší prohřešek, jehož se dopustili. Jiná věc je, kdo to nakonec dodrží (málokdo). Ale zvolání je to tak libozvučné, že na to občas ještě někdo skočí, i když u většiny pradlen nakonec skutek opravdu uprchl do modravé dáli.

Musíme ovšem uznat, že v tomto směru je novopečený provizorní vůdce plzeňských práv úctyhodnou výjimkou. Padni komu padni? Houby, provolává (v duchu možná i něco ostřejšího), i když svými rozvleklými slovy, a jistě to myslí i upřímně. Odmítá totiž, aby ti, kdo usilují o očistu fakulty, byli stavěni do jedné řady s těmi, kdo o nic takového neusilují (tedy pokud média pro změnu jeho výroky nezkreslila, což přece zásadně nedělají).

Studovali jste místo tří nebo čtyř let čtyři a půl roku a neusilujete úporně a trapně o očistu fakulty v duchu nových zásad, pardon, zásad nového vedení? Běda Vám, odporní rychlostudenti. Dovoluji si dodat, že někteří z nich jsou o to odpornější, že navíc své rychlostudium ohavně a bezcharakterně maskují tím, že si klidně zrychlili studium tak, že studovali o rok, dva déle!

Studovali jste místo tří nebo čtyř let pět, šest, sedm, osm let, ale jako věrná pradlenka usilujete o očistu fakulty? Vám poděkování a lásku Vám, jak se praví v básni, anebo aspoň generální pardon, jak praví nový velitel.

Naroubovali jste si na jeden obor téma z jiného, jako třeba pan studijní proděkan? Pak přece není divu, že to muselo trvat o tolik let déle, a každý ať se Vám uctivě až po pás pokloní, jakmile na Vás někde s kýblem a hadrem natrefí.

Že v době, kdy novopečenci a jejich přátelé studovali ty předlouhé roky (občas i v jiných oborech), ještě fakultu nečistili? Zanechte prosím hloupě přepjatého formalismu, už tehdy se na to přece usilovně připravovali! Už tehdy pradlenky ve svých duších věděly, kterého hadru se včas chopit. Nebo si snad myslíte, že poumývat takovou obrovitou ratejnu s tolika studenty lze bez poctivé přípravy a dlouhodobého plánování? Určitě po večerech hlubokomyslně přemítali, který schod vytřít jako prioritní, nebo který typ hadru je třeba použít na konkrétní sanitární keramiku, takže logicky nemohli stihnout takové bezvýznamné prkotiny jako je doktorské studium, a pokud už něco ukoptili, vysloužili si stejně leda nespravedlivé posouzení tehdy ještě neuvědomělé Akreditační komise, že jejich disertace nesplňuje žádné ze stanovených požadavků. Dnes už je Akreditační komise pěkně v lati, dnes už podobný úlet nehrozí a díla pradlenek budou jistě skvěle ohodnocena, i kdyby je náhodou v roztržitosti zaměnily za ten hadr.

Konečně víme aspoň něco. Nešťastně jsme bádali po kriteriích výběrů kandidátů na popravu, a vidíte, ukázalo se, že na to hlavní a zásadní jsme nepřišli. S hnidopišstvím prohnilého intelektuála jsem dumal, proč u jednoho vadí, že jsem mu dělal školitele a u jiných ne, proč u jednoho vadí, že studoval o půl roku déle a u jiných nevadí, že studovali o celé tři či čtyři roky déle, proč u jednoho vadí, že jsem mu byl oponentem a u jiného je to zřejmě plus, proč je zřejmě plus, když o některé disertaci Akreditační komise řekne, že nestojí za nic, zatímco ty, které pochválila, jsou náhle hodny zatracení, a přitom odpověď je tak dětsky jednoduchá. Zase ovšem nás prosťáčky musel zachránit provizorní děkan (odmítá totiž, aby ti, kdo usilují o očistu fakulty, byli stavěni do jedné řady s těmi, kdo o nic takového neusilují). Všimněte si, zopakoval jsem větu (i když jen v závorce). Kdybychom ještě měli našeho milého pseudostudenta, jistě bych byl obviněn z hanebného porušování svých vlastních autorských práv.

Kriteria tedy byla konečně nám nedovtipným formalistům prozrazena: stačí co nejusilovněji statečně lézt pradlenkám tam, kam se český národ tak zhusta a rád posílá (tentokrát jsem v nočních temnotách nevykradl sám sebe, tento bonmot totiž pochází od profesora Knappa, byť byl pochopitelně napsán ve zcela jiné souvislosti). Takže, jak pravila jiná nezapomenutelná (uniformovaná) postava: Buďte stateční! Nebojte se řídit se mým názorem, ale hlavně bez keců.

Znáte to: statečný je, nebojí se, hlavou dolů pověsí se. Tak se ani pan studijní proděkan nezalekl, bez bázně a hany přezkoumal své vlastní studium podstatně přesahující standardní délku studia a realizované ve své podstatě v jiném oboru, než za který se vydávalo, shledal, že je věrným a iniciativním lezcem do míst, kam jiní nelezou a orli nelétají, nebál se upřímně a objektivně se pochválit a z moci pseudoúřední komise konstatovat, že on sám nikterak nepochybil, ba naopak. Paní šéfka Akreditační komise by se od něj mohla učit. Ta musela převzít dovednosti běžného schizofrenika, aby se vhodně a šikovně rozštěpila a mohla tak pronášet svá proroctví nikoli jako úřednice (to rozhodně nikdy, vždyť by to bylo i trestné!), ale jen jako prostá politoložka.

Odvaha vůbec novopečencům nechybí. Já například jsem starý opatrník, tvrdím, že podle správního řádu se v civilizované zemi studovat nedá (každá úvaha na toto téma vede k nepochybnému závěru, že je to naprostá hovadina), a mimo jiné občas taky podotýkám, že nejsem žádný zločinec. To novopečenci statečně do světa vyvolávají, ba přímo hrdě vyřvávají, že jsou odpornými zločinci a pachateli trestných činů.

Pokud se nestuduje podle správního řádu, může se bohužel leccos z toho, co se dozvíte o studentech, vykecat (možná i všechno). Pokud se však podle správního řádu studuje (což je samozřejmě naprostá pitomost), potom vykecávání toho, co se dozvíme o studentech, je trestným činem. Nebo snad spoléhají na to, že za ně dokážeme, že zhovadilost je zhovadilost a vysvobodíme je tak z jejich vlastních lepkavých sítí, do kterých se poněkud masochisticky zamotali?

« Zpět