Panel

S jemnou elegancí a lehkostí kvalitně odlitého panelu skupinka z nouze vybraných osob označující se za etický panel překonala všechna očekávání, když si nakonec troufla napsat, že akademické tituly se odebírat v právním státě opravdu nemohou a že univerzita nese na kašpárkovém divadle označovaném jako kauza plzeňských práv svůj velmi významný podíl.

Jak nás informoval svého (poměrně už dávného) času pan rektor, prakticky všichni oslovení akademici účast na etické komisi odmítli, čemuž se nikterak nedivím, protože pod tehdejším tlakem politiků a jejich novinářů nikdo nevěřil v možnost aspoň trošku objektivního posouzení, a odsouzení novopečenských praktik v akademických kruzích je téměř monolitní.

Tak byla posléze etická komise sestavena ze tří zástupců domovské západočeské univerzity (kterou měli velmi nezávisle hodnotit), představitelky právnické fakulty, kterou (jak je v odborných kruzích dobře a dlouho známo) Akreditační komise posledních nejméně deset let krutě pronásledovala (do doby, nežli ji plzeňští pučisté obloudili svými senzačními výmysly) a jeden snadno přehlasovatelný profesor z Akademie věd (který přesto zcela skandálně a neslýchaně prosadil, že by komise měla oslovit nejen udavače, ale také osočené).

Kde jsou ty časy, kdy se cizí slova nepočešťovala. Puč by se psal pěkně po staru (puch) a všem by nám hned bylo jasné, proč novopečenské praktiky tak smrdí. Na druhou stranu je snadno pochopitelné, že představitelé novopečenského puchu (jsem staromilec) potřebovali svou fakultu nejdřív nebetyčně pomluvit (když otevíráte zrádně bránu nepříteli, který se však k obléhání nedostavil, nezískáte ani kořist ani prebendy, leda pár upřímných úderů přes ústa či podobné tělní otvory), aby zrádci mohli účelně otevřít bránu, potřebují proto nepřítele nejprve přivolat.

Protože, jak vidíte, není pro komisi kam šlápnout (Akreditační, hodnotící, etická…), rád bych upozornil, že hodnotící komisí se rozumí nevelká tlupa zhrzených právnických učňů, doplněná několika málo pedagogy z jiných fakult (neboli ona dnes už masově vysmívaná komise jmenovaná rektorem 30.října loňského roku), jde tedy o komisi docela jinou, nežli komisi etickou.

Škoda, že etická komise vzala své dodatečné označení panel (samozřejmě etický) příliš doslova a projevila tím pádem logicky invenci kvalitního betonu. Nikde nebylo ze strany univerzity ani etické komise zdůrazněno, že i kdyby byla nalezena skutečně závažná pochybení (jako že posléze nebyla a osočení absolventi lstivě doložili všechny dokumenty, které novopečenci tak pracně poztráceli, skartovali nebo aspoň bůhvíkam založili) u oněch 69 absolventů všech programů a rigorozního řízení, jimž byly posléze adresovány písemnosti avizující právně nepřípustné zahájení správního řízení, z cca 7000 – 7500 všech absolventů, pak to znamená, že více než 99% všech absolventů vystudovalo naprosto „v pořádku“ a nikdo se neodhodlal přičinit se tak o rehabilitaci těch studentů, v jejichž studiu nebylo shledáno sebemenší pochybení, a kteří přesto trpí nespravedlivým a nepravdivým zobecněním, že údajně studovali na škole nehodné úcty.

Navíc i představitelé snad už zaniklého odebíračského hnutí v posledních dnech své profesní existence hovořili o číslech podstatně nižších, například o patnácti osobách, jež osobně vybral bývalý děkan (O,2% absolventů), jindy jen o pěti či ještě menším počtu (pak by ovšem šlo o cca O,O7%). Univerzita však bohužel nijak nevyužila možnosti, kterou jí tato zjištění dokonce i vysoce podjaté a zcela neobjektivní hodnotící komise poskytla, k rehabilitaci 99,8 nebo dokonce 99,93% svých právnických absolventů.

Kdyby podjatí členové hodnotící komise nesledovali jen své vlastní zájmy, a kdyby nebyli existenčně (svými funkcemi a také svými platy, jež neměly v dějinách právnické fakulty obdoby) závislí na pomlouvání své alma mater, mohli dokonce už oni pravdivě informovat o tom, že více než 99% absolventů vystudovalo bez zjištění pochybností o jejich studiu, a že podezření, či spíše pomluvy, vznesené na Fakultu právnickou ZČU, byly z velmi podstatné části, prakticky zcela, nepravdivé (jenže oni logicky chtěli pravý opak).

Tato možnost bohužel byla promeškána a namísto toho Univerzita dopustila aby byla zveřejňována a zostouzena jména osob, ohledně nichž nakonec žádná pochybení nenalezla s důrazem na pofidérní myšlenku odebrat akademický titul aspoň někomu a zachránit tak dávno neexistující morální a odborné renomé členů nového, dnes již naštěstí opět minulého, vedení. Etický panel mohl konstatovat alespoň tohle.

Mohl akcentovat, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo jakékoli formě korupce. Je téměř pozoruhodné, že v tomto směru si nedovolil vznést žádné podezření ani nikdo z členů nového, dnes bývalého, vedení fakulty, ani žádný novinář.

Koncem letošního srpna, kdy mne Univerzita (na naléhání onoho osamělého profesora z etického panelu) poprvé vyzvala k nějakému vyjádření, jsem si dovolil panu rektorovi napsat, že: „osobně se domnívám, že zjištění Vámi jmenované hodnotící Komise, byť složené z členů podjatých a nekompetentních, je ve skutečnosti plnou rehabilitací stovek neprávem pomluvených absolventů Fakulty právnické Západočeské Univerzity v Plzni. Dříve či později se najdou i novináři, kteří se nebudou bát poukázat na podivné pozadí této zvláštní aféry, jež posloužila, a o tom není sporu už dnes, jen jako volební kampaň jednoho či dvou politiků.“ Komise, a to ani ona směšná z loňského října, ale ani etická, tedy nedostála možnosti a povinnosti(!) očistit studenty a absolventy FPr ZČU i tam, kde nesporně zjistila, že jsou pro to splněny všechny podmínky. I o tom ještě i příště.

« Zpět