Panel II

Navzdory tomu, jak je děsivě prorostlá klientelismem a jak jsou její tristní programy hrubě ovlivněny systémem služba za protislužbu či ekonomickými podvody (cituji z otevřeného dopisu umělců a dalších cca 150 osobností z 2.12. letošího roku), poskytla nám nejmenovaná tuzemská veřejnoprávní televize, i když určitě nechtěně, ve své reportérské aktualitě z loňska, konečně pár pravdivých informací, především: že bylo důsledným šetřením, během něhož byly o vysvětlení žádány desítky osob a prozkoumány stohy dokumentů, nade vši pochybnost zjištěno, že na plzeňských právech nebyl porušen žádný zákon.

Tedy až do loňska. Od loňské změny vedení to samozřejmě bylo dost jinak, leckdos se tam téměř veřejně vychloubal pácháním trestného činu přisvojení si pravomoci úřadu a hrál si na úřad a na správní řízení a jiné vcelku pitomé hry (naštěstí je jejich hloupost tak ukrutná, že snad ani nelze uvažovat o tom, že by mohly být trestné, konec konců, když si děti hrají na četníky a na zloděje nebo na pana doktora, taky přece nemůžeme zavřít ty, kteří hráli zloděje, případně lékaře). I paní státní zástupkyně v televizním telefonu potvrdila, že za nepořádek v knihovně nemohou být pronásledováni většinou ani knihovníci, natož pak osoby, jež s knihovnou neměly nic společného, a tak dál.

Etická komise, jak víme, projevila nečekanou statečnost prohlášením, že akademické tituly nelze v právním státě odebírat, ať si o tom jeden magistr myslí co chce, a konstatovala, že na tom, co se označuje jako kauza plzeňských práv, mají svůj podíl jak bývalé vedení právnické fakulty, tak i univerzita, ačkoli neřekla kdo v čem (já za bývalé vedení jistě tím, že jsem tam pozdější a dnes již naštěstí bývalé novopečence natahal, univerzita nepochybně například tím, že v čase všeobecného spoření milionovými honoráři sponzorovala onoho veselého a hravého magistra, který se zhlédl ve hře na správní řád a rozhazovačně mu zaplatila účast v oné dětské hře). Nicméně jste mi napsali, že většina podkladů pro jednání etického panelu je dostupná, mé vyjádření však nikoli.

Už jsem si tak zvykl na to, že tzv. média chtějí slyšet jen bývalé novopečence (nikdo jiný je totiž nemůže zahrnout tolika roztomilými nesmysly, po nichž se diváci či čtenáři radostně těší, co novopečenci vyoslí příště, sledovanost roste a autoři vtipů tiše závidí), že mne nenapadlo, že by tyto argumenty ještě někdo chtěl číst. Hluboce se omlouvám a napravuji dole v P.S. Dovoluji si upozornit, že některé své postřehy z vyjádření pro etický panel jsem použil v úvaze Panel, takže se zřejmě (podle jednoho ze dvou studentů podporujících bývalé novopečence) dopouštím trestného činu porušení vlastních autorských práv (tedy kdyby existoval, což naštěstí neexistuje).

P.S. (první část, text byl napsán v srpnu 2010, kdy bývalí novopečenci nebyli ještě bývalí):

Vaše Magnificence, vážený pane rektore,…

dovolte mi předně, abych vyjádřil své poděkování, že se mohu vůbec poprvé od září 2009 k tzv. případu plzeňských práv vyjádřit. Tato možnost mi až doposud nebyla poskytnuta, jakkoli již uplynul téměř rok od počátku událostí známých jako kauza či případ plzeňských práv, věřte prosím, že si poskytnuté možnosti velmi vážím.

Je známou věcí, že jsem veřejně prohlásil, že budu pomáhat všem studentům a absolventům plzeňské právnické fakulty proti atakům proti nim, jež považuji za nedůvodné, ale hlavně zaujaté a nezákonné, a že se řada z nich na mne skutečně obrátila se žádostí o pomoc, takže v mnoha směrech si mohu dovolit reagovat se znalostí zcela konkrétních skutečností, jež jsou ve zprávách, jež mi byly Vaším panem tajemníkem zaslány, zobecněny. V jiných naopak takovou možnost nemám, někdy to dokonce vylučuje možnost se zodpovědně vyjádřit.

Za situace, kdy nikdo ze zodpovědných představitelů FPr ZČU nehájil pověst fakulty a školy, a především jejich studentů a absolventů, a naopak, řada nových představitelů vedení fakulty se aktivně a iniciativně podílela na útoku na pověst svých spolužáků, mi nezbylo, než toho, co bylo v mých silách, se ujmout sám.

Není totiž pravdou, že se studenti stavěli proti bývalému vedení a podporovali nové, je pouze pravdou, že tak velmi halasně a za masivní podpory médií činilo několik málo studentů (z nichž někteří se následně stali členy Komise jmenované rozhodnutím rektora ZČU z 30.října 2009). Hned den po rezignaci mé a pana proděkana Tomažiče utvořili studenti petici na podporu bývalého vedení, krátce na to zřídili například na sociální síti Facebook můj fan klub, který i dnes, po deseti měsících intenzivní dehonestace, má přes 700 členů.

To mne vedlo k veřejnému vystoupení (tiskové konferenci) a posléze v listopadu 2009 k založení stránek „www.dockindl.cz.“ Na nich jsem také poskytoval právní rady směřující proti nesmyslným právním konstrukcím týkajícím se možnosti odebírání akademických titulů absolventům FPr ZČU, jež šířily osoby spojené s novým děkanem FPr ZČU (např. prof. Gerloch byl jeho poslaneckým poradcem, Mgr. Korbel byl a je jeho ministerským náměstkem atd.). Dostal jsem téměř šestset mailů a dopisů vyjadřujících podporu, a původně jsem se rozhodl je na citovaných stránkách „www.dockindl.cz“ postupně zveřejňovat. Nechtěl jsem však zveřejňovat jména odesílatelů, abych na ně nezacílil nedůstojnou mediální štvanici, a bez těchto jmen působily zveřejněné texty nevěrohodně, takže jsem od toho upustil.

Tyto skutečnosti uvádím proto, že rozhodně není pravda, že by hlas odsuzující vše minulé na FPr ZČU zněl tak unisono, jak se snažila ukázat zejména média pod vlivem pana Václava Moravce, bohužel, jak se ukázalo, spojeného s novým děkanem zřejmě i společnou domácností. Naopak, snahy některých novinářů o objektivní pohled (článek na IDnes.cz „Děkane Pospíšile, proč tajíte svou rigorozní práci“ a jiné) byly přehlušeny kvantem zcela osobních, byť povětšinou nesmyslných, útoků především na mne, coby (jak mi někteří z novinářů sami řekli) tvář mediálně zajímavou a zapamatovatelnou.

Dovoluji si připomenout, že jsem měl tu čest být děkanem Fakulty právnické Západočeské Univerzity v Plzni od 1. září 1999 do 31.srpna 2005 (dvě funkční období), celkem šest let ze zkoumaného čtrnáctiletého období (1994 – 2008). Od 1.9.2005 do 23.9.2009 jsem byl proděkanem pro magisterské studium.

Řada konkrétních výtek se s tímto obdobím míjí (např. pod č.j. R-583–10 je absolventovi vytýkáno pochybení při jeho přijetí ke studiu rozhodnutím bývalého děkana JUDr. Vladimíra Balaše, CSc. ze dne 22.6.1998).

Zprávy, které byly o situaci na plzeňských právech zveřejněny, a jež mi nyní byly zaslány k vyjádření, vycházejí z činnosti Komise, kterou jste 30.října loňského roku jmenoval.

S politováním musím tuto komisi označit za velmi neobjektivní a podjatou.

Jejími členy byli Petr Bezouška, Jindřich Psutka a Petr Škvain. Pan Petr Bezouška tedy prověřoval své vlastní magisterské studium, své rigorozní řízení a své doktorské studium (kromě toho i magisterské studium a rigorozní řízení vlastní ženy). Totéž se týká i pana Jindřicha Psutky. Mgr. Petr Škvain prověřoval své vlastní magisterské studium.

Současně prověřovali studium svých blízkých kolegů a přátel, magisterské a doktorské studium pánů Bednáře, Havla, Matejky, Hulmáka a dalších, včetně pana Pospíšila, a také jejich rigorozní řízení. Z veřejných zdrojů je přitom známo, že například v doktorském studijním programu studoval dr. Bezouška dvojnásobek standardní doby studia (šest let), dr. Psutka studoval ještě déle (sedm let), přičemž pan dr. Bezouška navíc sepsal disertační práci z oboru pracovního práva.

Stejně tak je známo, že nebyla nalezena rigorozní práce dr. Psutky (já sám jsem ji ovšem viděl a četl), nebo že Akreditační komise v dubnu 2008 za Vaší osobní přítomnosti při svém jednání na FPr ZČU označila jako jedinou disertaci současného proděkana Bohumila Havla za zcela nevyhovující a nekvalitní.

Daleko menší prohřešky přitom měly být důvodem zahájení správního řízení s doc. dr. Janem Brázdou, Ph.D., jemuž bylo vytýkáno, že se zpronevěřil akademickému slibu tím, že v doktorském studiu namísto standardních 3–4 let studoval 4,5 roku.

Přitom pánové Bezouška nebo Havel a také studenti, kteří byli členy Komise, byli, jak je Vám samozřejmě známo, oponenty a kritiky bývalého vedení Fakulty právnické ZČU, a byli a jsou existenčně závislí (proděkani, členové kolegia děkana za studentskou obec) na tom, že bude zjištěno co nejvíce nedostatků ve fungování fakulty, respektive, že budou zjištěny alespoň některé.

Potom, co se řada těchto osob (pan Bezouška, pan Havel, mimochodem autor slavné myšlenky, že loajalitu akademického senátu je třeba zajistit vyhozením jeho stávajících členů z práce a nahrazením lepšími, jak o tom referovala IDnes) aktivně podílela na pomlouvání svých kolegů a spolužáků i své fakulty a veřejně se zdiskreditovala obecně vysmívanými právními konstrukcemi, bylo a je jejich jedinou šancí za každou cenu ukázat, že vážné nedostatky skutečně existovaly.

Takto sestavená Komise nemohla dospět k objektivním závěrům ani při nejlepší vůli, kterou u nejméně šesti jejích členů (studenti a učitelé FPr ZČU zastoupení v Komisi) opravdu nepředpokládám.

Konec konců zřejmě už bývalý student pan Martin Marek opakovaně upozorňoval na to, že nejméně dva členové této Komise jej pravidelně informují o veškerém dění v Komisi a nespočetné mediální úniky o tom vypovídají zcela jednoznačně. Některým absolventům ukazovali novináři koncept Vašeho dopisu, jímž s nimi mělo být zahájeno správní řízení, týdny před tím, nežli jej dostali od Vás. Například uchazeč, jemuž byla adresována Vaše výzva č.j. R-757–10 mi napsal (a sdělil mi, že to napsal, Vaše Magnificence, i Vám), že koncept dopisu, který obdržel od Vás, mu předkládali novináři v řádu týdnů před tím, nežli jej oficiálně z univerzity obdržel. Současně mu předkládali seznam například problematických držitelů titulu „JUDr“ (Luděk H., vietnamský absolvent několika fakult ZČU Tien T.M., Jaroslav M., Kateřina Š., rozená V., Lucie P., Dagmar S-W, Petr N., Tomáš R., Marcel K. a další), který měli obdržet od členů Komise již v listopadu 2009, tedy dříve, nežli Komise vůbec formulovala své závěry.

To nesvědčí jen o naprosto neobvyklé míře indiskrétnosti akademických pracovníků, případně studentů, ale také o tom, že soudy byly vyřčeny předem, protože zmíněným lidem skutečně následně, v červnu(!) 2010 byly Vaše dopisy, sepsané panem magistrem Korbelem, doručeny.

Pokud by o plnění studijních povinností mohlo být vedeno správní řízení (jsem bytostně přesvědčen, že to v právním demokratickém státě možné není a téhož názoru jsou všichni opravdoví právníci, s nimiž jsem věc konzultoval, ostatně i totalitní režim novelou zákona z roku 1956 tuto praxi opustil), pak by se někteří členové Vámi jmenované Komise dopouštěli v zájmu udržení svých funkcí trestných činů (neoprávněného nakládání s osobními údaji), což samo svědčí o jejich morálních kvalitách.

Zprávy, jež mi byly zaslány k vyjádření, tedy vycházejí z činnosti Komise, které přes veškerou snahu nemohu přiznat ani náznak nepodjatosti a objektivity.

Její členové prověřovali svá vlastní studia a studia lidí, s nimž spojili svůj profesní osud, svých kolegů a příbuzných (pan Bezouška kádroval nejen sebe, ale i svou manželku) a současně byli ochotni se dopouštět třeba i trestných činů (porušováním zákonné povinnosti mlčenlivosti) k dosažení svých osobních cílů.

Jak jsem si již dovolil poznamenat, Komisi, kterou jste jmenoval svým rozhodnutím ze dne 30.října 2010, musím označit za vysoce neobjektivní a podjatou, avšak také nekompetentní. Při vší nezměrné úctě, kterou k Vám, Vaše Magnificence, chovám, zprávy, jež vytvořila, považuji za nekvalitní, neseriózní a ilustraci toho, co jste nazval pošlapáním akademických svobod. Nikdy v průběhu několika měsíců, kdy Komise pracovala, nebyl nikdo z bývalého vedení, ani z absolventů, požádán o jakékoli vysvětlení či vyjádření.

Zcela v rozporu s akademickými tradicemi nebyla ani jednou slyšena altera pars.

Domýšlím se, proč k tak nebývale hrubému pošlapání akademické demokracie mohlo dojít.

Vysvětlení spočívá v pohledu na chronologii toho, co se označuje jako kauza plzeňských práv.

Úplně na počátku totiž byly omílány přestupy z karlovarské vysoké školy a nostrifikace ukrajinských studentů. Ještě 20.října 2009 jsem byl nucen na vlastní náklady svolat v Praze tiskovou konferenci, protože má prohlášení se do médií prostě jinak nedostala.

Na této tiskové konferenci, kterou nakonec přenášela i televize, jsem dokládal, že Akreditační komise shledala při svém šetření, že stejně jako z karlovarské školy byly přestupy povolovány i z jiných soukromých škol, ale především ze škol veřejných (jak dobře víte, Vaše Magnificence, cca 75% přestupů byli studenti Právnické fakulty Univerzity Karlovy) a Akreditační komise pouze doporučila vydání vnitřního předpisu, který by problematiku „přestupů“ obecně sjednotil.

Dokládal jsem, že nostrifikaci ukrajinských studentů neprováděla a nemohla provádět fakulta (tato kompetence patří Vám) a poukazoval jsem na to, že ani Vy jste o nostrifikacích nerozhodoval, ale že tak činilo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, jež nostrifikovalo (rozhodnutím ministerstva!) jako právnické vzdělání např. humanitní studium ve Smolensku a jiná. Novinářům byla předložena rozhodnutí, jež jste mi laskavě poskytl právě Vy…

Nic ze shora zmíněných dokladů se v médiích nikdy neobjevilo, ale útoky na zmíněná témata ustaly a byla objevena témata jiná, především téma tzv. rychlostudentů.

To se v době tiskové konference 20.října 2009 sice již objevilo, ale stálo ještě celkem na pokraji zájmu. Po oné tiskové konferenci jsem se již v přímém vstupu do médií nedostal, a byla rozvíjena nová a nová témata. To, jen na okraj, nabízí myšlenku, zda se prostě něco nehledalo za každou cenu.

Komise zjevně, nepochybně pod vlivem svých podjatých členů, postupovala prakticky stejně. Nikde nebylo ze strany Univerzity ani Komise zdůrazněno, že i kdyby byla nalezena skutečně závažná pochybení u oněch 69 absolventů všech programů a rigorozního řízení, jimž byly posléze adresovány písemnosti avizující právně nepřípustné zahájení správního řízení, z cca 7000 – 7500 všech absolventů, pak to znamená, že více než 99% všech absolventů vystudovalo naprosto „v pořádku“ a nikdo se neodhodlal přičinit se tak o rehabilitaci těch studentů, v jejichž studiu nebylo shledáno sebemenší pochybení, a kteří přesto trpí nespravedlivým a nepravdivým zobecněním, že údajně studovali na škole nehodné úcty.

V současné době, a to i v prohlášeních představitelů Univerzity, se objevují čísla ještě podstatně nižší. Hovoří se o patnácti osobách, jež osobně vybral bývalý děkan Pospíšil (O,2% absolventů), jindy jen o pěti či ještě menším počtu (pak by ovšem šlo o cca O,O7%). Univerzita však bohužel nijak nevyužila možnosti, kterou jí tato zjištění dokonce i vysoce podjaté a zcela neobjektivní komise poskytla, k rehabilitaci 99,8 nebo dokonce 99,93% svých právnických absolventů.

Kdyby podjatí členové Komise nesledovali jen své vlastní zájmy, a kdyby nebyli existenčně (svými funkcemi a také svými platy, jež, jak dobře víte, Vaše Magnificence, nemají v dějinách právnické fakulty a zřejmě ani Univerzity obdoby), mohla Komise pravdivě informovat o tom, že více než 99% absolventů vystudovalo bez zjištění pochybností o jejich studiu, a že podezření, či spíše pomluvy, vznesené na Fakultu právnickou ZČU, byly z velmi podstatné části, prakticky zcela, nepravdivé. Tato možnost bohužel byla promeškána a namísto toho Univerzita dopustila aby byla zveřejňována a zostouzena jména osob, ohledně nichž nakonec žádná pochybení nenalezla (dr. S…, dr. B.., dr. K.., dr. P…, Mgr. K… a další), s důrazem na pofidérní myšlenku odebrat akademický titul za každou cenu aspoň někomu a zachránit tak neexistující morální a odborné renomé členů nového vedení.

Komise nevyužila toho, že nebylo zjištěno nic, co by nasvědčovalo jakékoli formě korupce.

Jistě jste si povšiml, Vaše Magnificence, vážený pane rektore, že v tomto směru si nedovolil vznést žádné podezření ani nikdo z členů nového vedení fakulty, ani žádný novinář.

Považuji však za nenahraditelnou škodu, Vaše Magnificence, že Univerzita se vůbec nezmínila o těchto zcela nesporných skutečnostech, například, že nebyl zjištěn ani stín podezření z korupčního jednání.

Vaše Magnificence, vážený pane rektore,

ruku na srdce, prosím, myslíte si, že je mnoho fakult, nebo vysokých škol, kde by komise, existenčně zcela závislá na tom, že najde aspoň nějaké nedostatky, jich našla tak málo (celkem nepatrný zlomek procenta)?

Pro ty, které to zajímá, pokračování příště.

« Zpět