Paní Keyová

už na přelomu 19. a 20. století předpovídala cosi jako náš nový občanský zákoník a jeho autory a podporovatele...

Na otázku, co česká města a obce nejvíce trápí zazněla v dnešním slunném povelikonočním dni (ve 13.46) na Parlamentních listech celkem očekávávaná a také naprosto logická odpověď, že ty úplně „největší problémy pravděpodobně přidělal nový občanský zákoník.“

Už jsme si psali, že předseda Nejvyššího správního soudu před pár dny konstatoval, že u nás zákony píší hlupáci, děti a amatéři, takže nikoho nemůže překvapit, že vzhledem k úplnému zastoupení těchto skupin v týmu pro obnovu středověké legislativy je nový občanský zákoník doslova plný absurdit (jak pro změnu konstatoval v téže době pan místopředseda soudu Nejvyššího).

A přitom, navzdory veškerým pomluvám, které se na jeho adresu snášejí stále hustěji, je přece nový občanský zákoník dílem opravdu nefalšované budoucnosti.

Jen posuďte sami:

Autoři se přece s moudrostí sobě samým vlastní řídili skvělými myšlenkovými postupy pana Čapka, ovšem Josefa (Karel byl totiž tak trošku rychlostudent, protože na filozofické fakultě vystudoval i s doktorátem od roku 1911, navíc až od října, jen do roku 1915), jež jistě nikdo nezpochybní, především pak stěžejními zásadami jeho díla z roku 1929 (Povídání o pejskovi a kočičce, konkrétně jak vařili dort).

Občanský zákoník je totiž, jak praví sami autoři opsán z těch nejpestřejších a nejrozmanitějších zdrojů, například:

a) ustanovení § 1878 odst. 2 a § 1994 řeší stejnou situaci pokaždé jinak (když dlužník nějak splyne s jedním z více věřitelů, zanikne podle § 1878 odst. 2 dluh zcela i vůči ostatním věřitelům, zatímco když dlužník nějak splyne s jedním z více věřitelů, podle § 1994 dluh zcela nezanikne) proto, že jedno je opsáno z francouzského občanského zákoníku a druhé z německého (adresát zákoníku si tudíž zřejmě může vybrat, čím se bude řídit, podle toho, jestli má radši Francouze nebo Němce),

b) v rámci zcela zásadního překonávání ohavného komunistického práva vychází autoři třeba v ustanovení § 1475 odst. 2 nového občanského zákoníku (jak sami v důvodové zprávě hrdě uvádějí) z § 335 občanského zákoníku z roku 1950 (č. 141/1950 Sb.), a uznejte sami, kdo by v roce 1950 někde hledal nějaké komunistické právo a komunisty vůbec?

c) podobně i ustanovení nového občanského zákoníku o náhradě škody odstraňují komunistický balast z let 1991 a následujících a vrací se do roku 1964, kde by přece u nás komunistické právo taky nikdo nehledal. Škoda má totiž být (podle § 2951 a následujících nového zákoníku) hrazena především uvedením do původního stavu, nikoli v penězích, což je právě opsáno z původního znění občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který taky vycházel z toho, že peníze lidi kazí (takže si budete muset počkat, až nové plechy na Vašem nabouraném autě zrezaví do původního značného stupně koroze, aby mohlo jít o uvedení v předešlý stav?)

No, a Ellen Keyová, známá švédská spisovatelka a feministka (tehdy se jim říkalo sufražetky) přece už na přelomu 19. a 20. století předpokládala, že kolem roku 2010 bude veškerá fantazie přísně zakázána, a budeme povinně očkováni sérem potlačujícím individualitu a originálnost.

« Zpět