Papežštější než papež

Povídá se například, že poturčenec je horší Turka a většinou se tím míní cosi nelichotivého o všelijakých kolaborantech, převlečkabátech a jim podobných.

Řekneme-li o někom, že je papežštější než papež, taky to nebývá nic moc lichotivého. Přišel tedy čas naplnit toto spojení zcela novým, transparentním a korektním obsahem. Zmíněné spojení je totiž třeba chápat jako opravdu velikou pochvalu. Třeba už proto, že papežštější než papež je i notorická paní komisní.

První vatikánský koncil skončil předčasně poté, co v roce 1870 vojska bojující o sjednocení Itálie obsadila Vatikán. Stihl však (bulou Pastor aeternus) uzákonit neomylnost papeže, a sice ve věcech víry a morálky.

A tady hned jasně vidíte, že třeba právě taková notorická paní komisní předsedkyně je mnohem papežštější, nežli papež.

Za prvé: neomylnost papeže vyhlásili duchovní na koncilu, tedy striktně vzato, jeho podřízení (ona neomylnost přitom má pocházet přímo od Spasitele).

Svou neomylnost notorická paní komisní vyhlásila sama a své nohsledy si pěkně ponechala v rezervě.

Krom toho papež je od roku 1870 neomylný jen a jen ve věcech víry a mravů, zatímco ona notorická dáma je neomylná zcela univerzálně (nehledě k tomu, že spasitelku se prohlásila jakbysmet).

Chcete snad příklad?

Při minulém kongresu největší vládní strany přece například prohlásila, že Nečas nemůže být znovu do čela strany zvolen a že loňský kongres rozhodně v žádném případě neustojí. Ještě dříve upozornila, že na plzeňských právech katastrofálně a varovně poklesl počet profesorů z devíti na deset. A taky spočítala, že 25 je méně nežli 1,5, jak už jsme tu opakovali vážně mnohokrát.
I mistr tesař se ovšem občas mírně utne. Svého času (v říjnu 2009 v Hospodář­ských novinách) prohlásila, že pokud to takhle půjde dál, z kauzy plzeňských práv do půl roku nic nezbyde, a potom se jí podařilo onu kauzu přece jenom o pár týdnů protáhnout.

Někdy dokonce i neomylný projeví nejistotu: Týden po druhém kole prezidentských voleb prorocky vypočítala, že je nejspíš vyhraje Miloš Zeman, ba dokonce, že je vyhraje pravděpodobně.

Takové výkony si samozřejmě zaslouží následovníky. Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti například loni v únoru konstatoval, že plzeňská práva skončila. Krom toho asi tisíckrát řekl: Reforma, pokaždé s jinou intonací, ba i barvou hlasu. Jeho notorický náměstek zase objevil, že pět děleno dvěma je šest (když pod univerzitním číslem R-377–10 a dalšími napsal, že pětičlenná komise, jež se může usnášet za přítomnosti poloviny členů, se může usnášet, pokud jich dorazí aspoň šest).

Profesor, s nímž notorická paní komisní hledala pravdu (samozřejmě tam, kde pravda bývá, tedy ve víně) zase napsal, že je třeba chránit skryté zneužívání práva (neboť podle § 8 nového občanského zákoníku zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany). Jiní ovšem soudí, že nešlo o snahu napodobit vysoce inteligentní výroky paní komisní, že prostě jen tu pravdu hledal (ve víně) příliš dlouho.

Je prostě třeba uznat, že notorická paní komisní je papežštější nežli papež, a její nohsledi na to aspirují. Jinak by se snad ještě někdo mohl domnívat, že jsou, hm, od p je to vlastně taky.

« Zpět