Parodická

Několik stovek studentů plzeňských práv se dnes sešlo k dalšímu kolu své bílé revoluce proti samolibé zvůli, sobectví a lžím, navzdory nepřízni počasí a také navzdory ubohým a hloupoučkým výhrůžkám, jimiž se někdo ubohý a hloupý snaží je odradit od boje za právo.

Výhrůžek, o nichž informovala některá média, se netřeba bát. Kdo vyhrožuje, je totiž ubožák, který neumí nic lepšího. To se netýká jen oněch zbabělečků, kteří rozesílali výhrůžné vzkazy pod hrdinně smyšlenými jmény. Týká se to i těch, kdo vyhrožují zdánlivě kvalifikovaně, ve skutečnosti však jsou úplně stejní.

Plzeňský deník poinformoval o slavném výroku paní komisní šéfové, že pokud se plzeňská práva nepodvolí, jejich akreditaci ještě zkrátí. V právním státě by to mělo stačit, aby už nikdy nesměla mluvit do ničeho, případně aby se uchýlila pod pokud možno nepřetržitý dozor statného ošetřovatele.

Samozřejmě, občas se stane, že z lodi, do které teče, prioritně prchají všelijací vesměs odpudiví a nesympatičtí hlodavci, avšak příměr o krysách opouštějících potápějící se loď v případě plzeňských práv rozhodně nesedí. Ne snad, že by se hrstka zmužilých nevydala na pražskou fakultu žádat o přestup, jak o tom informoval tamní pan děkan. V tom rozdíl není.

Rozdíl je v tom, že plzeňská práva se nepotápějí. Jak by mohla tonout škola, za kterou ve vzácné solidární jednotě bojují její učitelé i studenti, jejich univerzitní kolegové a postupně snad už téměř celá občanská společnost?

Jak by mohla utonout, když už všem normálním lidem je jasné, že výrok paní komisní šéfové je jen výron samolibosti, zloby a pokrytectví?

Studenti bičováni větrem, daleko lidštějším nežli paní šéfová, sehráli parodii na proces s akademickými svobodami. Ve skutečnosti však jen svými slovy popsali, co se reálně děje.

Jen trochu jinými slovy nám paní komisní šéfová sděluje, že z ní studium ruského jazyka udělalo královnu věd. Že jako inkviziční královna zjistila, že udání mohou být efektivní jen tehdy, pokud o nich rozhoduje oznamovatel.

Že akademické svobody byly v demokraciích vždy uznávány a respektovány? Že jenom fašistický a komunistický stát přikročil k jejich potlačení a k rušení vysokých škol?

Paní televizní profesorka nám zvěstuje, že udání mohou být efektivní jen tehdy, když do nich oznamovateli nesmí nikdo kecat. Jako by nám ze svého trůnu hlásala: protože akademické svobody mi vyloženě vadí, odsuzuji je k smrti, protože Vy, pane obhájče, se mi taky moc nelíbíte, odsuzuji k smrti i Vás. A pane soudče, pro Vás to platí taky.

Že to v právním státě není možné?

Samozřejmě, že ne.

Proto plzeňská práva žijí a budou žít.

Proto stále přibývá a přibývá Vašich zastánců. Každým dnem, každou minutou.

Pan předseda Nejvyššího správního soudu dnes ráno (v rozhlase) poukázal na to, že učitelů na plzeňských právech vlastně ani neubylo. Odešlo jen pár akademických nul, poznamenal. A odečtete-li od kteréhokoli čísla nulu, byť třeba akademickou, moc se nezmění.

Proto výhrůžky nemohou splnit svůj účel. Proto zlobě, zášti, závisti a zlu nepomůže ani politické zadání proslavit neslavného ministra ubližováním nevinným.

V parodii na paní komisní ji podporoval jen doktor Nespravedlnost, stejně jako v reálném životě.

Ani ministr nespravedlnosti, ani věštkyně věčného vítězství komunismu v Americe, nemohou překonat solidaritu a sepětí nevinných.

Paní komisní se hrubě mýlí, když mystifikuje média, že s jejím postojem nikdo nemůže nic dělat, ministr školství už vůbec ne.

Jenže ministerstvo může vrátit Akreditační komisi (podle § 79 odst. 8 zákona o vysokých školách) nezákonný, například podjatý, paskvil, tedy zrovna to, co mu paní komisní předhodila tentokrát.

Takže, FPr ZČU, zůstáváme. Pořád.

« Zpět