Pátečně vtipová

Díky včerejší mohutné bouřce jsem se, myslím, dostal do situace, že bych Vám všem konečně nejspíš taky mohl vzít nějaký ten titul (hlavně těm z Vás, kteří nějaký mají, ale možná bych se zaopičil po své bývalé alma mater, která se taky původně rozhodla vzít titul několika překvapeným nešťastníkům, kterým ho zatím ani nestihla dát), tedy kdyby to vůbec šlo (což samozřejmě nejde).

Pořádný mýval totiž vůbec nemá rád bouřku, a naše mývalice Matylda je opravdu pořádný mýval. Celkově rozladěna neustávajícím hřměním pěkně rozházela všechny knížky, ke kterým se dostala, takže tu konečně máme první prokázaný bordel v knihovně mimo Plzeň. A protože bordel v knihovně je hlavní argument pro odebrání akademických titulů i těm studentům, kteří nikdy ani ten bordel, ani tu knihovnu neviděli, například proto, že dostudovali ještě dřív, než se regály vůbec nastěhovaly, mohl bych začít odebírat tituly všem, kdo se k mé knihovně nikdy ani nepřiblížili. Mohl bych, ale asi nezačnu, protože kromě bordelu v knihovně je k takovému zapškle nenávistnému počínání potřeba být navíc zapšklý a nenávistný, a také být až po okraj, případně všechny okraje, naplněn zdravou zásadou, že udávat se sice asi nemá, ale oznamovat přece musí. Jak bylo řečeno v parafrázi na výrok slavného hudebníka o Pražanech docela jiným pánem, když odmítal ochranku (a dokonce i nosit osobní zbraň): Moji Češi nestřílejí, raději udávají (v originále ovšem německy, protože výrok pronesl Reinhard Heydrich).

Opravdu si myslím, že dnes už každý člověk, který umí jen trochu číst, dobře ví, že akademické tituly se jen tak někomu ukrást nedají. Konec konců i samotná univerzita na své stránky nedávno vyvěsila podrobnou fundovanou právní analýzu, která dokládá, že nic takového v právním státě skutečně nejde.

Samozřejmě znám šprýmaře a zlomyslníky, kteří členy odebíračského hnutí (všechny čtyři, nebo tu a tam jen některé z nich), co by tak toužebně aspoň pár, třeba i maličkých, titulů pobrali, popichují a povzbuzují, protože jsou strašně zvědaví, k čemu všemu budou dotyční titul(k)ožrouti nakonec ochotni a svolni (a za odebíračskými zády se samozřejmě vesele pochechtávají do dlaně, do límce, do kapsy či jinam a masivně zásobují své širé okolí nejnovějšími vtipy na odebíračská témata).

Ten znáte? V Plzni před fakultou (hned u zastávky, dodávají ti, kteří jsou orientovanější v čase a místě) trčí ze země (a nyní podle různých verzí:) a třpytí se hlava, nebo jen natažené ruce, nebo hlava s čepicí, nebo prostě jiný kus horní části člověka. Víte, co to je? Odpověď je zcela prostá a zcela v duchu doby: zarytý odebírač. A víte, podle čeho se vybírají členové do odebíračského hnutí? No přece podle geniality (proto zatím vybrali jen asi čtyři). A jak se taková odebíračská genialita pozná? Abych teď moc nezdržoval, odpověď najdete na konci (v P.S.).

Konec konců i výpočetní techniky obětavého pisatele oněch téměř sedmdesáti kopií jedné a téže verze odebíračského dopisu už došly ve veřejnosti zaslouženého uznání. Potom, co jak čmelák a vítr rozesel svá sdělení, že zkušební komise nebyla usnášení schopná, protože nebylo přítomno šest jejích členů, ale jen čtyři, přičemž komise sestávající z předsedy, místopředsedy a tří dalších členů je schopna se usnášet při přítomnosti nadpoloviční většiny svých členů, přišli adresáti snadno na to, kolik je pět a pět náměstskovskými počty? No přece dvanáct, včetně DPH. Sofistikovanější verze se za situace, kdy čtyři členové komise vstoupí do zkušební místnosti a šest jich zase vyjde ven, lstivě táže, kolik členů komise ještě musí vstoupit dovnitř, aby byla zkušební místnost prázdná.

Proto je skutečně dobře, že si opravdu každý může na univerzitních stránkách přečíst, že právo není podivná změť kouzel a pitomostí, ale logický, vzájemně propojený systém, takže když zákon říká, že něco není možné, opravdu to možné není, bez ohledu na to, jak moc by se to někomu líbilo. Řekl bych, a to s velkou vděčností, že univerzita zveřejněním této vyčerpávající studie konečně naplnila svou funkci matky živitelky ve vztahu ke svým studentům a absolventům (matka živitelka se latinsky řekne, jak jinak, alma mater). Neboť smát se bláznům je sice hodně zábavné, ale nesmí to trvat příliš dlouho.

-- P.S. Teď už víte, jak se odebíračská genialita pozná? No přece tak, že puzzle, na nichž je napsáno „od tří do pěti let“ složí za pouhý rok, nanejvýš za dva.

« Zpět