Páteční III

Žijeme ve šťastných časech, zejména pokud máme nebo jsme někdy měli něco společného s Plzní. Nejenže těžce převálcovala Ostravu a bude Městem kultury, ale, jak se zdá, stejně hrubě a nekompromisně válcuje i Zlín (dříve Gottwaldov, nyní opět Zlín) a stává se tak bezkonkurenčně Městem obuvi. Víte proč? Zásluhou novopečenců, samozřejmě (podrobnosti v P.S.).

Protože jejich najatí rádci vymysleli kromě jiných právních perel i tu zvlášť lesklou a kulatou, totiž že pro vydání správního rozhodnutí zákon nestanoví žádnou lhůtu, můžou adresáti před mnoha měsíci rozesílaných hanopisů házet svá podání místo do poštovních schránek třeba do řeky (žumpy, drtiče či kdejakého otvoru podle vlastní záliby, orientace a výběru) a výsledek se většinou zdá být velice podobný.

Máme ovšem až neskutečné štěstí, že novopečenské výplody nečte vůbec nikdo, tedy pokud ho k tomu zlý osud nedonutí. Zkuste si představit, že by se jimi inspirovali lidé, kteří nemají čas ani náladu si mírně (či značně?) přitrouble hrát na úředníky, protože úředníky opravdu jsou. Je snad libo stavební povolení? To je ale správní rozhodnutí, že? No, víte co, tak ať si pan prapravnuk přijde prvního října, hm, třeba, třeba 2099.

„Bože, prvního října 2099?“

„Tak, tak.“

„A dopoledne nebo odpoledne?“

„He?“

„No, víte, pane úřední osobo, já ten den dopoledne mám zápis do akademického ročníku 2010/2011 na plzeňských právech.“

Což je samozřejmě pouhý prastarý vtip, nadsázka a fantazie, uznávám velmi pokorně. Těm, kdo viděli jak úžasně a superprofesionálně novopečený pan proděkan zvládá studentský zápis, je totiž jasné, že takhle rychle to stihnout prostě nemůže.

A tak absolventi posílají údajně neexistující dokumenty a podklady (jeden zvlášť netrpělivý už poslal bakalářskou práci dokonce dvakrát) a čekají a čekají (a stárnou a stárnou).

Dočkali se zatím jen bakaláři a jediný pan magistr, ale i tak dobře. Bujarý pisatel hanopisů svého času (zhruba před půl rokem) zvěstoval městu i světu, zejména pak některým absolventům právnické fakulty, že byla ustanovena Komise a že právě dotyčný adresát podivného hanopisu byl touto komisí určen za absolventa, o jehož studiu panují pochybnosti (dámu osočenou pod č.j. R-505–10 zvlášť potěšil výrazně individuální přístup k absolventům, svědčící o tom, jak skutečně pečlivě byl hanopis sestavován, aby v něm nebylo v pořádku pokud možno vůbec nic: oné dámě totiž laskavý pisatel milostivě sdělil, že byla „vybrán,“ protože o „jeho“ studiu existují pochybnosti).

Osočení samozřejmě hudrali, co že je to za komisi, když v ní studijní proděkan a jeho dva kamarádi (kromě tohoto podařeného tria už do komise další právníky nepustili) prověřují sami sebe, své manželky, své dva či tři kamarády, ale bohužel i nekamarády (kterých je zbytek světa) a dozvídají se nyní z rozhodnutí o zastavení správního řízení, že komise neměla žádné pravomoci a že kriteria jejího výběru byla jiná nežli nestrannost (toto milé sdělení obdržela už i absolventka pomluvená pod č.j. R – 505 – 10, nebo, abych iniciativně neprznil květnatou mluvu a mluvnici páně pisatelovu nad míru přiměřenou poměrům, zřejmě ho „pomluvený absolventka obdržel“).

P.S. Protože novopečenci dělají jednu botu za druhou.

« Zpět