Páteční Kazatel

Bible je skutečně kniha knih. Neučí nás jenom, že nemáme jíst myši, štíry, krtky, supy a ptáky nohy, ale že si místo toho máme pochutnávat na jemném mase arbesů nebo chargolů (III. kniha Mojžíšova, kapitola 11).

Naše mývalice Matylda v této souvislosti poznamenává (cituji: Grrrr), že chutní tlustí pavouci jsou povolení, protože je nelze zařadit do odporného zeměplazu se čtyřma nohama, ledaže by jim nějaké omylem nebo preventivně ukousla. V knize knih dokonce kupodivu najdeme i odpověď na otázku, proč třeba u novopečeného studijního proděkana nevadí, že studoval místo tří až čtyř let šest, zatímco u jiného, už vyhnaného, učitele vadí, že místo tří až čtyř let studoval předlouhých čtyři a půl („…neboť vidí snítku v oku druhého, ale trám v oku vlastním nevidí…“), ale také že marnost nad marnost a vše je marnost (kniha Kazatel, I.kapitola, verš 2.).

Tak i naši soutěžící, kteří se usilovně snaží co nejodborněji reagovat na co největší blbost (v tomto směru zatím s neskutečnou převahou vedou odebíračské dopisy, zatímco až daleko za nimi kdesi v modravých dálkách znaveně pokulhávají různé odborné výroky z úst Pepka Vyskoče a dalších obecních bláznů), poukazují na to, že sice odebírači nemohou mít pravdu proto a proto (například proto, že podle § 55 odst. 2 a § 57 odst. 1 písm.c) a § 57 odst. 4 a § 57 odst. 8 zákona o vysokých školách není diplom osvědčení, jak novopečenci do zblbnutí, i když možná jen zblble, tvrdí, ale rozhodnutí vydané v podobě dokladu, takže vysokoškolský diplom rozhodně nelze degradovat na obyčejné potvrzení, neboli osvědčení), ale že je vlastně nakonec docela jedno, jestli ji mají nebo ne.

Podle dopisů zasmušile bloudících českou krajinou (jak by také nebloudily, když jsou plné bludů) jeden nejmenovaný magistr z věty, jež praví, že vysokoškolský diplom a dodatek k diplomu jsou veřejné listiny, a že jsou opatřeny státním znakem a je v nich uvedena vysoká škola, která diplom uděluje a titul, který je udělován (§ 57 odst. 7 zákona o vysokých školách), vyvozuje, že jedna nejmenovaná západočeská univerzita je správní orgán věcně a místně příslušný k rušení vysokoškolských diplomů (ještěže ne jiných věcí, třeba televizního vysílání). V právních kruzích se již řadu týdnů uzavírají sázky o to, kdo v § 57 odst. 7 zákona o vysokých školách objeví aspoň sebemenší náznak toho, že by přiznával nějakou působnost komukoli. Zatím však marně.

Pravomoc a příslušnost jakéhokoli správního orgánu v naší zemi musí být výslovně stanovena zákonem (stanoví to čl. 2 Ústavy České republiky, ústavního zákona č. 1/1993 Sb. v platném znění, ale i ve znění původním). Možná, že novopečené vedení, jak je jeho zvykem, sestavilo pátrací tým, aby paragraf umožňující odebírání akademických titulů někde vyštrachal. Nezištně a zdarma napovídám: můžete klidně vyfouknout hlavy, je to marnost nad marnost a nic než marnost, tady ani pátrací balón nepomůže, nic takového prostě neexistuje. A tak si s dovolením dovolím Vám předložit několik velmi pěkně učesaných myšlenek soutěžícího č. R-754–10 (podle univerzitního číslování), samozřejmě hodně krácených a jen mírně upravených:

Podle § 2 odst. 9 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, jsou to právě jen vysoké školy, kdo může akademické tituly přiznávat.

Na tom nic nemění osud listiny, která by byla potvrzením (neboli osvědčením) o tom, že někdo titul získal. Když student kdesi v putyce ztratí potvrzení o studiu, které si pro své těžce pracující rodiče vyprosil, neznamená to přece, že by kvůli tomu přestal být studentem (běda, nesmíš studovat dál, protože jsi ztratil potvrzení). Když někomu při povodni uplave kromě domu i vysokoškolský diplom, neznamená to, že tím přišel o své vzdělání (pane advokáte, už Vás nechci, uplaval Vám totiž dům, a tak mne už zastupovat nesmíte). Osud samotné veřejné listiny tedy pro držení akademického titulu nemá žádný praktický ani právní význam. To si buď pan magistr vůbec neuvědomuje, nebo si to naopak uvědomuje velmi dobře. Konec citátu.

Přestavte si na chvíli, že byste byli některým z oněch tří až čtyř stálých členů odebíračského hnutí. Ne, rozhodně Vám nechci tou představou působit ani úpornou kopřivku, ani nutkavou nauseu, ba ani obyčejnou hlubokou depresi, jen Vám chci ukázat, jak snadno se lze proměnit v zemědělce v úpadku. Ostatně posuďte sami: poudáváte kdekoho ve svém okolí, pomluvíte všechny spolužáky i zbytek světa, vymyslíte právní konstrukce, kterým se budou lidé smát ještě po mnoha letech, a nakonec všechny už tak unavíte, že Vás nechají obřadně zrušit nějaké to potvrzení. No, a pak už budete v roli onoho zemědělce, jemuž kamsi do dálav uletěl veškerý jeho blanokřídlý hmyz příbuzný s mravenci (a jak už to u včel bývá, taky s vosami), protože, pozor, se vůbec nic nestane. Ten, komu byl udělen akademický titul, ho má pořád, i když svůj diplom omylem sní k svačině, ale také když mu ho ukradne zloděj převlečený třeba za slepici, za vola nebo i za úředníka. Jakže to stojí psáno: marnost nad marnost a vše je marnost (jak jinak, Kazatel, I.2).

P.S. Díky za blahopřání

« Zpět