Páteční ráno

Krásné páteční ráno. Včera jsme konečně uslyšeli ono potřebné cvaknutí. Důvodů pro odepření prodloužení akreditace měla Akreditační komise a zejména její usměvavá a láskyplná paní šéfová celou řadu, dokonce jich bylo tolik, že měla každý den jiný. Včera konečně cvakl vypínač a důvody konečně zveřejnili, takže je už nepůjde (ale kdo ví?) dál měnit.

Špatně se prý dělala věda, i když život opravdu tropí hlouposti: podle dnešních zpráv na Ihned.cz předstihla Plzeň ve vědecké činnosti Olomouc, která si spokojeně užívá i doktorského studia. V pseudoakredi­tačním textu jsme se dále dočetli, že se profesoři učící na fakultě provinili tím, že psali učebnice, zatímco jiní profesoři jsou sice významné osobnosti svých oborů, Ústavního soudu a podobně, ale to nestačí, aby mohly být garanty oborů na plzeňských právech.

Což je samozřejmě tím půvabnější, že podle zákona smí Akreditační komise požadovat jen existenci garanta celého studijního programu, nikoli oborů, na které se studijní program člení (§ 79 odst. 1 písm.c) zákona o vysokých školách). Jenže paní šéfová přece není právník (jen fušuje do vedení instituce, CEELI Institutu, realizující právnické studijní programy, hlavně pro soudce a státní zástupce, ale to přece není právničina, ale jen takové maličké domácí mafiánství), tak co by si lámala hlavu s nějakým zákonem?

To Vy jste právně vzdělaní, a bude líp, až se z hrdých, nezlomených a nezlomných studentů právnické fakulty v Plzni stanete za několik let jejími hrdými absolventy.

Protože i plzeňská práva zvítězí nad lží a nenávistí, pomluvou a závistí.

Protože jste skvělí, inteligentní a toužící po vědomostech, slušní, ale bojující, nezlomní, hluboce lidští a hluboce solidární, prostě: nejste jako oni.

Protože v Plzni bojujete nejen za sebe a za svou fakultu, ale za demokracii.

Problém může samozřejmě být v tom, že Vaši odpůrci neví, co by to mohlo být, a tak Vás těžko chápou.

Právě ve středu poslal Spolek na podporu nezávislé justice (Šalamoun) otevřený dopis panu ministrovi podle jedněch novin kmotrovské spravedlnosti, podle jiných nespravedlnosti, tomu, který poslal svého stranického soudruha docenta M., aby umravnil Vaši paní rektorku: „Překvapuje nás síla pozůstatků totalitního myšlení, nepřiměřená Vašemu mládí…Vaše snaha umlčet nás postupem, hodným komunistických metod z doby normalizace…nás udivila. Jako totalitním myšlením postižený politik vůbec nepřipouštíte, že…Vaši politickou kariéru neohrožují naše myšlenky, nýbrž Vaše vlastní chyby…Vy jste představitel studené, nelítostné moci…rolí capo di tutti capi při zneužití moci…jste ztratil morální právo stát v čele resortu…“

Nic z toho se pochopitelně netýká plzeňských práv. Má to totiž obecnou platnost.

Všechno z toho, co napsal spolek Šalamoun panu bohužel ministrovi, platí i pro onu komisní dámu, za kterou tak lobbuje.

Oni lobbují, studenti bojují.

Přece jen je však v citovaném textu maličká nepřesnost.

Zištnou kariéru bytostí sledujících jen vlastní profit, často jen vlastní mediální profit, a schopných pro vteřinu na obrazovce zničit život tisíců mladých lidí (to mají přece za trest, že jsou mladí, chytří, svěží, poctiví a plni ideálů, prostě tak moc jiní!) neohrožují jen jejich vlastní chyby, jež dělají na každém kroku (poslední dobou jako kdyby ani nedělali nic jiného), ale hlavně myšlenky.

Neboť zloba, závist, sebestřednost a zapšklost před myšlenkami, zejména před svěžími a mladými, nikdy nemohou obstát.

Proto máte svou neporazitelnou bílou revoluci.

Proto, jak pravil pan diecézní biskup, je Váš boj spravedlivý.

Proto nemůžete být poraženi.

Proto: FPr ZČU, zůstáváme.

« Zpět