Patnáct

Já vím, že je 17.12., ale:

Tak nám do konce prvního roku účinnosti nového občanského zákoníku zbývá patnáct dní.

Naštěstí zatím ještě příliš nevstoupil do povědomí lidí, takže je na ulicích celkem bezpečno. Neboť, jak jsme upozorňovali, nelíbí se Vám snad vlastní nehty? Rozhlédněte se po kolemjdoucích a uškubněte si lepší. Podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku se přece má za to, že souhlas k oddělení takové části těla, jež se znovu obnoví, byl udělen.

Zatím se ještě neujalo lakonické oznamování kolemjdoucím ve stylu: Nedá se nic dělat, rozbiju Ti, například ústa. Anebo: nakopu Ti, například něco jiného než ústa.

Podle § 2902 nového zákoníku totiž ten, kdo může a má vědět, že poruší právní povinnost (například vím, že někomu jednu vrazím, čímž poruším právní povinnost nikomu neškodit), oznámí to bez zbytečného odkladu osobě, které z toho může újma vzniknout, a upozorní ji na možné následky. Splní-li oznamovací povinnost, nemá už poškozený právo na náhradu škody.

Kupodivu stále ještě nejsou úřady zavaleny zablešenými oznamovateli.

Ustanovení § 1058 odst. 1 nového kodexu nám přitom ukládá nález zvířete oznámit obci bez zbytečného odkladu, tedy pokud nelze zjistit, komu má být vráceno. Jenže zvíře je podle § 494 občanského zákoníku živý tvor nadaný smysly, a všech pět smyslů jako my lidé mají blechy, mouchy nebo komáři stejně jako třeba obecně oblíbené vosy.

Už jsme si proto dovolili Vám poradit, abyste v tramvaji, vlaku či pod mostem byli náležitě bdělí a ostražití a jakmile na Vás bleška hupsne, neprodleně ji vraťte tomu, z koho přeskočila. Jinak se budete muset bez zbytečného odkladu trmácet až na magistrát.

Vzpomenete si na onu zdrcující logiku dávného podezření, že asi 400 studentů vystudovalo jednu právnickou fakultu podezřele rychle. Takoví lidé jsou samozřejmě podezřelí vždycky a všude: Vždyť třeba takový Erasmus Rotterdamský, který si klidně studoval jenom v letech 1495 až 1499, tedy krátce, přímo nabádal, aby nejmenované funkcionářky neprováděly své oblíbené, ba přímo předepsané, činnosti. Proslul přece výrokem, jímž doporučoval ženám, aby se „nevožíraly, nerozsévaly klevety ohavné a nehadrovaly babským způsobem.“

Už 23. 10. 2009 některé noviny (na Ihned.cz bylo pěkné shrnutí 4.12. 2009) psaly o tom, že z těch čtyř set bylo prověřeno zatím 500 a nebyla zjištěna žádná pochybení. A v tom je právě třeba hledat pramen oné pozdější železné logiky, kterou je prodchnut celý nový občanský zákoník:

Podle § 758 nového občanského zákoníku spolu manželé (kteří netvoří manželské společenství) nežijí, i když spolu žijí (ve společné rodinné domácnosti). To lze do logických formulí převést úžasnou formulací: platí-li A, pak neplatí A, na kterou je zcela nepochybně každý matematik krátký.

Naštěstí aspoň víme, že nám páni autoři, ať v roli reformátorů či kterékoli jiné nikdy nelhali.

Lháře nám totiž nový kodex vyřešil dočista vzorově. Podle § 2788 odst. 1 je totiž povinnost odpovídat pravdivě "splněna, nebylo-li v odpovědi zatajeno nic podstatného.“ Je celkem jedno, co nakonec řeknete, jen nesmíte nic vynechat. Možná proto mleli a mleli a mleli?

« Zpět