Perlička na dně

Nudíte se? Kupte si medvídka mývala!

Mohu dokonce z vlastní zkušenosti říci, že není velký rozdíl mezi tím, když si koupíte mývala nebo, když ho dostanete darem (zkusil jsem obojí). Koupený stejně jako darovaný mýval umí otvírat krabice i dveře, pouštět a zavírat vodu (to druhé ho někdy už tolik nebaví) i televizi a řadu jiných zajímavých a bytu prospěšných dovedností, díky nimž jsem kdysi přátelským médiím prozradil moudrost, že každý šéf by si měl mývala pořídit: buď se totiž do měsíce totálně zblázní nebo ho naopak už vůbec nic nerozhází. Plzeňská práva však vnášejí prvek inovace skutečně do všeho: novopečenci blázní, a přitom by jim mývala nesvěřil ani zcela retardovaný chovatel.

Nejrůznější média nám přinášejí zaručeně staré zprávy, minimálně loňské, a jak se zdá, pořád jim to prochází. Jen čekám, kdy přestanou tisknout staré zprávy na nový papír a začnou nám, jen s mírnou přirážkou, prodávat rovnou loňské výtisky. I cizí zkušenost se má využívat, a tak tu máte pár zaručeně starých korbelovin.

Horskou zkratkou přes Jerevan dorazilo jednomu zahraničnímu absolventovi doktorského studia, který ovšem už řadu let nepřetržitě bydlí v Plzni, rektorské psaní sepsané panem Korbelem.

Kromě standardních pitomostí, jako že – dopis vytýká nebohému cizákovi, že se zpronevěřil akademickému slibu, když místo obvyklých tří až čtyř let studoval čtyři roky a pět měsíců (zatímco když studoval nynější proděkan pro strategii pět let, nynější proděkan pro studium šest let a nynější předseda akademického senátu sedm let, bylo vše jistě v naprostém pořádku, ostatně z pozice vlivného člena rektorské komise si to odkontroloval osobně pan studijní proděkan, který zjistil, že jeho šest let a sedm let kolegy dalšího kontrolora je k obvyklým třem až čtyřem mnohem blíž, než cizincovy čtyři roky a pět měsíců, konec konců, nikdo přece není takový debil, aby při kontrole vlastního studia našel nějaké fatální chyby), nebo

• že ho z komise složené z předsedy, místopředsedy a tří členů, tedy podle rektorského dopisu šestičlenné, která je schopna se usnášet při nadpoloviční účasti svých členů, což je podle rektorského dopisu ovšem kupodivu opět šest, zkoušeli jen čtyři přítomní členové, takže tato komise nebyla usnášení schopná (jak jinak, 1+1+3 se přece rovná šesti a 6:2 je logicky zase šest, zřejmě to však bude opravdu nějaký matematický objev tisíciletí, jehož smysl a význam mi uniká, jinak by to snad po měsíci, kdy se jim široká veřejnost upřímně chechtá, aspoň opravili),

však tento pastýřský list obsahuje i prazvláštní hrabalovskou perličku na hnusně bahnitém dně, totiž záludnou logickou úvahu pro starší a pokročilé. Protože studenta zkoušeli čtyři členové komise (tři docenti a jeden doktor), pochybil zahraniční student tím, že profesor (který ho nezkoušel) ho neměl co zkoušet, protože nebyl do komise řádně jmenován. To je ovšem zvláštní, zcela nový prvek v konstrukci dopisových bomb hnojůvek. Přeložíme-li si ho do srozumitelnějších vět, získáme třeba následující příklady:

Nesmíš tam chodit, proto budeš potrestán za to, žes tam nešel.

Nebo zoologičtější: nesmíš plašit medvědy, proto tě potrestám za to, žes je nevyplašil.

Můžeme se jen dohadovat – zda byl pisatel postižen náhlou duševní poruchou, nebo je tento stav trvalý?

• zda se do stavu nepříčetnosti přivedl hladověním a žízní nebo naopak nemírným požíváním alkoholu či omamných látek, případně monotónním mumlavým opakováním nesmyslů?
• zda jde o logickou megakonstrukci, kterou obyčejný smrtelník není schopen chápat?
• zda pisatel prostě opisoval z jiných dopisů, týkajících se jiných absolventů, které snad onen profesor zkoušel, a za blbých tisíc korun na hodinu po sobě ten slepenec už nechtěl znovu číst?
• zda pisatel důvodně předpokládal, že jeho výtvor se kdesi v Jerevanu stejně ztratí a nenamáhal se proto, aby stvořil něco, co dává aspoň trochu smysl?
• nebo zda je to ještě jinak?

Když si jeden můj vzácný přítel přečetl několik mouder, jež mi postižení adresáti pro zasmání přeposlali, přišel s dotazem: Neplatíte si ho nakonec sami, aby to psal schválně úplně blbě?

P.S. Kdybych byl novinář, možná bych se pana děkana zeptal: Nechcete univerzitě aspoň připlatit na úhradu honoráře toho pána, který za tolik peněz sepisuje sice žertovné, ale přece jen bláboly (za tisíc korun na hodinu ten humor zase nestojí)?

Konec konců, nechtěl byste univerzitě přispět na úhradu sporů, jež, jak sám připouštíte, se svými absolventy určitě prohraje?

« Zpět