Perličky

Jestlipak víte, že v onom naštěstí krajně nepravděpodobném případě, že by byl hrdě vystavovaný supermoderní návrh nového občanského zákoníku přijat, bude právo stezky (podle § 1210 odst. 2) sice dovolovat jezdit po ní na kole či ve šlapacím autě nebo třeba i šlapacím člunu, ale nikoli na zvířatech? Tak ne abyste potom jezdili po různých stezkách na želvě, kočce nebo na myši. To jen úvodem.

Zkušenost nás učí, že když veřejně plácnete nějakou obzvlášť absurdní hloupost, snadno pak uniknou pozornosti stupidity méně nápadné, jimiž tím pádem svůj projev můžete vyšperkovat téměř beztrestně. Tak třeba když napíšete do nějakého dopisu poučení, že 5:2 je rovno šesti (podobně jako když jeden nejmenovaný pisatel hanopisů napsal, že komise, jež se skládá z předsedy, místopředsedy a tří členů je schopna usnášení za přítomnosti poloviny svých členů, neboli šesti osob), dospěje adresát celkem snadno k přesvědčení, že si z něj děláte prachsprostou srandu a nevěnuje už pro samý solidární smích pozornost dalším podobně smysluplným výrokům.

Tak i v páteční odebíračské exhibici většině z Vás unikla řada perel, na něž mne však upozornil jeden laskavý novinář. Podle promluvy páně hanopisníkovy totiž někteří absolventi plzeňských práv byli dokonce až natolik arogantní, že se klidně několik let po skončení studia kamsi přestěhovali a ani to nenahlásili své někdejší alma mater, neboli oné nejmenované západočeské univerzitě, ba některé absolventky se dokonce i provdaly a nenahlásily pokorně změny svých příjmení, což jak uznáte, je skutečně dokladem arogance až nezvyklé.

Vy snad nehlásíte všechny změny bydliště základní škole, kterou jste před desítkami let navštěvovali? Jak vidíte, může to být docela fatální chyba. Kdyby se současný ředitel té základky zbláznil a rozhodl se zrušit Vám vysvědčení z první, druhé či páté třídy (určitě je to osvědčení, a určitě jste hráli o přestávce na babu, čímž pro tentokrát nemyslím hru na šéfovou úřední komise, ale na honěnou, házeli hadrem či houbou po spolužácích, plivali na schody, kouřili na WC a bůhví jak ještě hanebně porušovali školní řád!), ani se nedozvíte, že jste najednou zpátky žáky první či kolikáté třídy a nakonec ještě budete mít nějakou tu neomluvenou hodinu. Tak jako neprozřetelné absolventky, jež se provdaly a opomněly to řádně nahlásit na rektorát či děkanát (pod lichou záminkou, či spíše výmluvou, že třeba dostudovaly deset let před svatbou), či absolventi, kteří se stejně lehkomyslně kamsi odstěhovali (a teď se za trest ani nedozví, že jim pan hanopisník zruší diplom a oni z ničeho nic zase budou studenty a studentkami a klidně by se mohli levněji stravovat v menze nebo hýřit na kolejích).

Správní orgány spolu sice v zájmu dobré správy spolupracují (podle § 8 odst. 2 správního řádu), takže ten orgán, který dobře ví o aktuálních adresách našich spoluobčanů (především Ministerstvo vnitra), se o ně jistě podělí s jiným správním orgánem, který je potřebuje. S jednou nejmenovanou západočeskou univerzitou se ministerstvo ovšem o žádné adresy (ač žádáno) nepodělilo. Jestlipak víte proč?

No přece proto, že ta univerzita není žádný správní orgán, a na rozdíl od několika univerzitních podivínů to dobří právníci na zmíněném ministerstvu moc dobře ví.

K tomu, aby někdo byl správním orgánem, totiž kupodivu nestačí, aby to o sobě sám říkal. Ti spoluobčané, kteří někde v kleci či místnosti pečlivě vyložené gumou povykují, že jsou jeho císařské Veličenstvo Napoleon (zpravidla I.), si taky neudělají výlet na překrásný ostrov Svaté Heleny na útraty britské vlády, ačkoli opravdového pana císaře Napoleona tam vyvezli. A tak (vážně se nerad opakuji, ale někdy se to doopravdy nutkavě vtírá) nalézám stále více půvabu v onom skvělém výroku nepochybného experta na správní právo z přelomu 19. a 20. století (už jsem si dovolil Vás onou citací obtěžovat, ale neodolám ani dnes), že to, že jej po právu nedbáme, nečiní ještě z pokřiku pomatencova výrok úřední (neboli, že celkem dobrá obrana před paaktem je prostě ho ignorovat).

« Zpět