yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
případně jiné škeble. Perly mluvnické ovšem vznikají v předmětech daleko dutějších, nežli bývají škeble, konkrétně ve všelijakých dutých hlavách.
Navzdory původně halasně (a s plynutím času tišeji a tišeji a tišeji) vyhlašovaným proklamacím, že tvůrci nového občanského zákoníku jsou neskuteční géniové, ba i původně velmi tichým (a s plynutím času stále hlasitějším a hlasitějším) proklamacím, že jsou neskuteční, hm, co je vlastně opakem génia?, se ukazuje, ba i prokazuje, že jsou to zcela normální lidé (tedy aspoň v něčem).
Neboť chybovat je lidské, přiznal přece v Bulletinu advokacie pan hlavní autor, takže není divu, kolik chyb v zájmu lidskosti v novém kodexu nasekal.
Už jsme mockrát připomínali třeba záhadné ustanovení § 1341 odst. 1 („má-li se stát zástavou věc, k níž má zástavnímu dlužníku vzniknout zástavní právo…“) a dlouze bádali nad tím, jaké může mít zástavní dlužník zástavní právo, než se ukázalo, že je to opravdu jen pouhopouhá pitomost.
Ovšem jazyková čistota nového kodexu, ale i důvodové zprávy k němu, je zcela nedostižná (zřejmě se kolem se svou nepřekonatelnou gramatikou „ochomítal“ někdejší pan studijní proděkan, ten, který kromě písemného prohlášení ohledně svého „ochomítání“ kolem nového občanského zákoníku ještě ke všemu neméně písemně radil, co by měl dělat „čerství absolvent“).
Ostatně, posuďte sami, nedá mi než citovat doslova:
Důvodová zpráva k § 2001 až 2005:
„Osnova vychází se návrhu ustanovení o odstoupení od smlouvy inspiruje pojetím obsaženém v platném obchodním zákoníku, bere však zřetel i na standardní zahraniční úpravy. Návrh respektuje autonomii vůle stran, bere však v úvahu i racionální vyznění normativní úpravy, šetřícího jistotu smluvních stran a bránícího neúčelnému zmaření smlouvy bez racionálního podkladu.“
Kdoví, zda autoři někde přibrali nějakého pana Úpravu, šetřícího a bránícího, kterému zapomněli napsat velké písmeno, nebo prostě slovo úprava nově přehodili z ženského rodu do mužského? Anebo je to pro změnu zase jen pitomost?
Nicméně jasný doklad toho, že přinejmenším v některých ohledech jsou i páni autoři skoro stejní jako normální lidé.
Normálnímu člověku působí čtení nového občanského zákoníku bolest.
A jak z toho, že například § 1878 odst. 2 a § 1994 řeší úplně stejnou situaci pokaždé jinak, tak i z § 1341 odst. 1, ba i z citovaných mluvnických perel z důvodové zprávy jednoznačně plyne: ani páni autoři po sobě zákoník už nikdy nedokázali přečíst.