Perpetuum stabile

Tak jsem se zase po několika dnech vrátil zpátky do země veřejných činitelů. Ten starý blázen praotec Čech si myslel, že vidí zemi, jež bude oplývat mlékem a strdím, a vidíte, ukázalo se, že místo toho bude oplývat veřejnými činiteli.

Aspoň podle plzeňských novopečenců, podle nichž je veřejným činitelem ten, kdo někdy podepsal veřejnou listinu (a protože veřejnou listinou je podle Nejvyššího soudu například doručenka, těžko budeme v české kotlině hledat někoho, kdo by nikdy nedostal úřední dopis, takže prostě na téhle zeměpisné šířce není pro veřejného činitele kam šlápnout a vzhledem k rozvoji poštovních služeb určitě bude hůř a hůř). Na druhou stranu je to takhle lepší: skoro nikdo neví, co je vlastně strdí, ale kromě několika notorických blbů naopak skoro každý ví, kdo je veřejný činitel (dnes ovšem už úřední osoba).

Ptali jste se, zatímco jsem se poflakoval uličkami, kde brousil někdejší kapitán Dreyfuss, proč jsem nereagoval na zveřejnění pomluvy honosně nazvané Zpráva o pochybeních a o vinících. Přiznám se, že až na některé slovosledné změny (k horšímu) mi přišla stejná jako text, který už byl zveřejněn před dlouhými týdny, a kdo za všechno může, bylo přece jasné už od loňského září (bývalý pseudostudent úspěšně referoval o tom, že mu členové komise vynášejí tyto údaje již měsíc před tím, než komise nakonec v říjnu vznikla). Přiznám se, že mne nenapadlo, že by po sté opakovaná zcela nepřevratná zjištění ještě někoho zaujala, ale na druhé straně zkouším mít pro zveřejňovače aspoň trochu pochopení.

Zkuste se vcítit do situace. Představte si na moment, že byste byli novopečeným děkanem nebo jeho ještě vypečenějším proděkanem. Já samozřejmě vím, že je to odporná představa, ale pár vteřin to snad vydržíte. Pomluvili a udali jste kdekoho a ukazuje se, že pseudoztracené práce se válely v knihovně, rychlostudenti studovali déle než ti ostatní, a že ti, kdo studovali naopak ostudně dlouho, jsou právě ti, jimiž jste se obklopili jako proděkany (nehledě k tomu, že studovali v bůhvíjakých podezřelých oborech a že Akreditační komise, než se věštecky umoudřila, jejich práce hodnotila jako opravdu velmi nepodařené). Tak co Vám zbyde? Pořád to samé. Oprášit ty nejstarší pomluvy, na něž se už pozapomnělo a zveřejnit je jako zbrusu nová odhalení?

Jen si je přečtěte, pondělí je truchlivý den, víkend v trapu a do dalšího daleko a ta zpráva je tak krásně stupidní, že Vás vcelku mile pobaví. Tak v psaní z 5.května píše pisatel, že plní slib do 30.dubna něco zásadního napsat. Ještě, že se nemusí živit třeba právem, to by klienti hořce plakali nad velkorysým přístupem ke lhůtám například k podání odvolání. Což ovšem není vůbec dobrý příklad: jak na kávě se studenty prozradila paní šéfka Akreditační komise, i když možná se vhodně odštěpila a prohlásila to jen jako politoložka, ministerstvo školství se tak panicky děsí toho, že by mělo být odvolacím orgánem ve věci odebírání titulů, protože dobře ví, že to nejde, že je třeba vymyslet, že v některých částech Plzně ustanovení o odvolání neplatí, tak proč by si novodobí uklízeči lámali hlavu s odvolacími lhůtami?

Anebo vůbec nejde o velkorysý přístup ke lhůtám, ale je to pořád jen onen neotřelý přístup k matematice (když může být šest polovina z pěti, ba někdy i ze šesti, proč by nemohl pátý květen předcházet třicátému dubnu téhož roku)?

Matematiky si ostatně v onom zářném textu ještě užijeme:

Tak zvlášť matematicky (i jinak) půvabné je sdělení, jak jsem jako děkan v roce 2005 hanebně porušoval studijní a zkušební řád ve znění ze září 2006 (bohužel nemám prorocké nadání, proto taky nejsem ani šéfka Akreditační komise, ani politolog, a dokonce ani nevím, ve které podobě se věští lépe a radostněji). Máme však další úžasný axiom: 2006 je méně než 2005. A ani to moc nebolelo.

Tak co nového jsme se dozvěděli? Že páni uklízeči neumí ani napsat trestní oznámení a tak se vychloubají tím, že si ho nechali od příslušné státní zástupkyně sepsat a ještě ji nechali čekat až do pátečního odpoledne, protože před tím museli narychlo škodit někomu jinému. Někdo by se něčím podobným třeba nevychloubal, ale spíš se hluboce styděl, jenže my prostí lidé, kteří se nelísáme k médiím tak, že by z nás i profesionálnímu žebrákovi ze 14. století bylo stydno, to prostě nedokážeme pochopit.

Je to prostě tak, že dobře už bylo pro všechny. Pro nás, kteří jsme původně nebyli pomluvení a teď jsme, ale i pro pomlouvače, kteří své krásné jedovaté sliny už vyprskli a teď ždímou z organismu jejich poslední ubohé zbytky, vlastně taky.

Je zvláštní, že vývoj vedl od zarostlých obrů k plešatým trpaslíkům (jak napsal Terry Pratchett, jehož knihy s oblibou čte i pan kvestor, aspoň to říkal, když jsme se přátelili, ovšem Terry Pratchett napsal „od zarostlých obrů k plešatým slintajícím trpaslíkům, úlisným, náladovým a páchnoucím idiotům,“ protože tezi, že dobře už bylo, demonstroval na psech).

P.S. Dreyfuss, jak všichni víme, byl nespravedlivě pomluven, obviněn a tak dál. Dokonce i Zola byl pohnán do kriminálu jen proto, že se ho veřejně zastal. A kdo si dnes ještě pamatuje toho prezidenta (nějakého F.F.), který to všechno připustil?

« Zpět