Petře, čti to!

Míněn samozřejmě stejně jako minule apoštol Petr, vlastním jménem Šimon.

Posledně jsme totiž s ohledem na nebývale nejarní počasí, jehož si o letošním jaru užíváme, projevili určitou, avšak velice značnou obavu.

Obavu, zda se pan apoštol Petr nakonec taky nedal zviklat, případně, zda se nechal „zvyklat,“ řečeno reformní řečí například někdejšího pana reformního proděkana z plzeňských práv a reformního premiérského poradce (normální poradci totiž radí, zatímco s ním se podle jeho vlastních slov pan premiér zásadně neradí, čemuž ovšem není divu), který se podle svých vlastních psaní trochu „ochomítal“ kolem nového občanského zákoníku a radil, co by měl dělat každý „čerství“ absolvent práv, reformními kalendářními objevy pana komukoli náměstka.

Připomeneme-li, že pod univerzitním č.j. R-594–10 pan náměstek vytýkal rychlostudentovi, že studoval od od 19.6.2001 do 6.6.2005, neboli pouhých odporných 3,7 roku, takže páně náměstkovských čtrnáct dní geniálně nahradilo našich mizerných O,3 roku (neboli čtyři měsíce), pak nám přišlo celkem vhodné vyzvat pana apoštola, aby něco podobného radši nečetl (dokonce snad i ve svém vlastním zájmu).

Neboť budeme-li každé čtyři měsíce počítat za čtrnáct dní, budeme si, zavaleni mohutnými závějemi, ještě v srpnu užívat stěží konec ledna.

Avšak se zlou jsme se svým doporučením potázali (schlecht zu raten wissen, jak by se řeklo ve Švejkovi).

Právě naopak, poslušni Vašeho většinového hlasu, musíme se na pana apoštola obrátit s docela jinou výzvou:

Petře, moc Tě prosíme, čti to!

Ne snad, že bychom chtěli, aby si pan apoštol užil ještě víc mučednictví, nežli zaživa, ne snad, že bychom přáli panu apoštolovi tolik zlého, avšak skrze to zlé čtení by se skutečně mohl nechat zmýlit a zviklat (případně reformně řečeno a hlavně psáno: „zmílit a zvyklat“), což by kupodivu většina z Vás velmi nadšeně uvítala.

Kdybychom totiž plně ve smyslu geniálního vždynáměstkovského objevu počítali každé čtyři měsíce jen za čtrnáct dní, mohl by Nový rok přijít až za 104 našich mizerných nereformních měsíců.

Což by přece jen hezky oddálilo onen zlatý věk, kdy nás budou kdesi za bukem či za rohem mlátit četníci (neboť právní ochrany podle § 8 nového občanského zákoníku jen zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany), kdy nám budou na potkání trhat vlasy a nehty (neboť jde-li o oddělení takové části těla, jež se obnovuje, podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku se má zato, že k tomu byl Váš souhlas udělen), soudci si budou lámat hlavu ve sporech o korektní výši odměny dealera drog (proti vůli dotčené osoby nelze podle § 5 odst. 2 nového občanského zákoníku zpochybnit platnost právního jednání jen proto, že „činnost je zakázána“), nebo kdy všichni budeme přímo ze zákona poctiví (podle § 7 nového občanského zákoníku se má za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě).

Apoštol Petr krom funkce šéfa počasí byl také prvním papežem.

Ovšem neomylnost papeže, jak jsme si připomněli, prohlásil koncil v roce 1870, zatímco taková notorická paní komisní svou neomylnost opakovaně vyhlásila sama, navíc papež je podle Vatikánského koncilu neomylný jen ve věcech víry a morálky, zatímco ona notorická dáma je podle sebe neomylná ve všem. Je tedy, jak jsme si dovolili nastínit, mnohem a mnohem papežštější než papež.

A protože neomylně přišla na to, že 1,5 filozofického profesora či docenta (neboť filozofům bohatě stačí dvanáct profesorů a docentů na akreditaci celkem osmi studijních programů) je mnohem, ale opravdu mnohem, víc, nežli dvacet pět (profesorů a docentů, kteří plzeňským právům podle ní nestačili na akreditaci jednoho jediného studijního programu), a protože je papežštější, nežli papež, možná bychom nemuseli nakonec trápit pana apoštola tím otřesným čtením, ale jen jí pro jednou dát za pravdu.

A kdybychom to učinili a převedli její početní kreace na kalendář, mohli bychom prožít ještě pěkných pár šťastných let bez nového občanského zákoníku (onen nešťastný Nový rok by totiž nastal někdy tuším za dvanáct let).

« Zpět