Petře, nečti to!

Prosím, Petře, nečti to. Jinak se toho jara letos nedočkáme.

Notorický pan exministr svého času nesmírně toužil, aby mohl obnovovat moderní feudální tradice nejen v celostátním, ale i v krajském měřítku, a ono, řečeno slovy básníka, toužení svědící jak uhry pod mýdlem, konečně naplnil, alespoň stínově (neb, jak za tichého nezájmu ostatních médií poreferovala jeho oblíbená veřejnoprávní televize, stal se stínovým krajským představitelem).

Bratr Žižka svého času do svého Řádu vtělil moudré ustanovení, aby žádný nejezdil k městu (ba ani jinam: např. sobě místa či hospody zastávat) ani nekonal nic dalšího „bez rozkázání hejtmanuov.“

Díky úžasně starobylému jazyku nového občanského zákoníku naštěstí feudální mateřštině skvěle rozumíme, takže nám je všestranná podpora vlastní iniciativy naprosto jasná (protože jestliže by někdo cosi konal „bez rozkázání, chtěli bychom se pomstíti a popraviti nad ním“).

„Vrať se do stínu! Nemůžeš projít,“ varoval bělovousý čaroděj Gandalf netvora Balroga v podzemí temné, tajemné Morie (Společenstvo prstenu, str. 310).

Takže už víme, že stínovou bytostí byl ohavný zpátečnický a do minulosti zahleděný bezcitný tvor („netvor dávného času“), což opravdu mnohé vysvětluje.

Ač se to však na konci nezvykle studeného měsíce března nezdá, občas kolem nás brousí vskutku tajemné záhady.

Je to snad opravdu tak, že se od notorické paní komisní odvracejí i ti nejvěrnější pochlebníci?

Neboť novopečený krajský stín se dal mimo jiné slyšet, že „vliv komunistů na školství by mohl být neblahý.“

Nejmenovaná notorická dáma přitom samozřejmě obětavě bojovala za demokracii a proti imperialismu v řadách rodné strany, ne snad proto, že by to bylo za časů vlády oné strany výhodné, ale proto, aby se mohla už tehdy podílet na hlubokých demokratických reformách.

Protože soudruh Gustáv (původně Augustin) Husák přece tehdy při jednání se soudruhem Čao C´-Jangem prohlásil, že ruku v ruce s hlubokými reformami jde i prohlubování socialistické demokracie, jak mnozí z nás starších v onom období, nazývaném krutou normalizací, ostatně sami viděli.

Když se ovšem pohroužíte do onoho zápisu, zjistíte, že soudruh Husák mimo jiné poreferoval o překvapivé skutečnosti, že o prázdninách „studenti byly ve styku s rodinou.“

Vidíte ten nezměrný rozdíl mezi pravopisem tehdejších nevzdělaných ustrašených pochlebníků a dnešními moderními, skvělými a zmužilými pomocníky při reformách?

Třeba někdejší pan novopečenský studijní proděkan, který se podle vlastních textů dokonce i „ochomítal“ kolem nového občanského zákoníku a autoritativně stanovil, co všechno by měl dělat každý „čerství absolvent,“ v nové roli premiérského poradce statečně přiznal, že se s ním pan premiér zásadně neradí (zejména o tom, co by nebylo populární).

Rozdíl skutečně nebetyčný.

Ostatně možná i ten apoštol Petr, jemuž přičítáme odpovědnost za počasí, se nakonec nechal nějak zviklat (v zájmu přiblížení našim reformním autoritám by možná bylo lepší napsat „zvyklat,“ ale kurzor se tomu zoufale brání)?

Už jsme si kdysi psali, že úcta je přece úcta, a proto když někomu dojde univerzitní dopis, neřekne si rovnou: proboha, co za idiota mi mohlo napsat tenhle nesmysl, ale propracovává se k témuž zjištění dlouhým a usilovným bádáním, takže si láme hlavu, proč doba od 22.6.1998 do 16.10.2002 trvá jen tři roky (univerzitní č.j. R-583–10), nebo jak je možné, že od 8.září 2005 do 12.ledna 2006 uplynulo o málo víc než jediný měsíc (O,12 roku neboli 43 dnů, č.j R-595–10), takže se pak člověk opravdu raz dva stane rychlostudentem.

Podle těchhle počtů bychom totiž pořád ještě (anebo už zase) měli hlubokou zimu. A pak že mráz přichází z Kremlu.

« Zpět