yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Phil má prostě smůlu. Ale zato pořádnou.
Starého psa novým kouskům nenaučíš, což samozřejmě platí i o starých dámách, případně pánech, případně i další zvířeně (pořadí je dáno galantnostní či abecedou, jak se komu líbí).
Takže svišť Phil to má prostě blbé.
Věštil teplé, krásné jaro a Američané zavalení spoustami sněhu mu spílají, kudy chodí.
To u nás by bojovný předvoj neuvědomělejších občanů, do nějž se vtmelila například i notorická paní komisní (v jejímž případě to nejen nevadí, ale je to i zásluha, zatímco v případě kandidátů na soudce Ústavního soudu by to možná vadit mohlo), jímž byla podle čl. 4 tehdejší ústavy nejmenovaná komunistická strana, iniciativně vyřešil.
Poručíme větru, dešti, hlásalo budovatelské heslo, a bylo jistě jen věcí nějakého správného usnesení, připraveného vhodnou a příslušnou komisí, aby byl do hesla doplněn i sníh.
To bylo v oněch zlatých časech, kdy bylo ovšem nutno pěstovat bdělost a ostražitost, a ovšem také včely, neb jedno ze skvělých budovatelských hesel přece hlásalo: Pěstuj včely, posílíš mír (možná proto je včelám věnováno tolik pozornosti v našem novém občanském zákoníku!)!
Právě v duchu těchto slavných tradic notorická paní komisní (už Lenin přece řekl, že komise nesoudí ani nevyšetřuje, ale zneškodňuje!) odhalila díky své nezměrné bdělosti a ostražitosti, vědecky posílené studiem ruštiny (v leninském pojetí vědec bádá, pátrá, ba i slídí), některé zvlášť lstivé rychlostudenty. Zejména lidé, kteří namísto pěti let studovali pět let, a často i více let, své rychlostudentství maskovali opravdu lstivě a úporně, avšak přesto odhalení neunikli.
A jak muselo být nesmírně náročné, zejména na uvědomělou pátrací a zneškodňovací činnost, odhalit například, že se hnusně provinili třeba dva studenti (student a studentka) oficiálně uražení pod č.j. R-750–10 nebo R-753–10, protože se dopustili zločinu bordelu v knihovně (sice se neztratily jejich práce, ale při reformním přenášení tisíců dokladů sem a tam se někdy zatoulaly posudky na ně), zatímco dvaačtyřicet jiných, u kterých škola (podle vlastního prohlášení) poztrácela přesně totéž, nespáchalo nic?
To sice nebylo v oněch krásných, budovatelských dobách, kdy každý záporný hrdina měl odporné rysy intelektuála, neboť právě intelektuál byl zrádná, nepřijatelná bytost (proto s nimi nemá a nechce mít například notorická paní komisní opravdu nic společného), ale bylo to jimi hluboce inspirováno díky tomu, že nositelé tehdejších idejí jsou i nositeli (nositelkami) dnešních funkcí.
Víme přece dobře, jak to bylo. Kdo čím byl. Víme, že bylo například objektivně zjištěno (vypátráno, objeveno): Americký imperialismus – největší nepřítel lidstva. A kdyby jenom lidstva. Dokonce i svišťů. Phil by mohl vyprávět.
To u nás pod vlivem nádherných totalitních tradic notorická paní komisní nejen věštila vítězství komunismu v Latinské Americe (Marx ho věštil v Anglii, Lenin v Rusku a vyšlo jim to skoro stejně jako oné notorické paní), či neobhájení stranické funkce panem premiérem na loňském kongresu, ale také mnohé nešvary, jež objeví na plzeňských právech, jakmile se tam za několik měsíců vydá.
A ačkoli jí to vyšlo stejně jako Marxovi, Leninovi a Philovi, nadává jí snad někdo?
Naopak, podle všelijakých učitelských projevů je vidět, jak ji všichni učitelé musí mít rádi.
Ovšem, máte úplnou pravdu. Musí.