Plynutí času

Čas v našem životě sehrává velikou roli. Byla doba, kdy žena, jež si oholila něco jiného než hlavu, riskovala upálení, protože holením se zásadně lstivě maskovaly čarodějnice (vyznačující se jinak hustými chlupy).

Existovala doba, kdy u nás nemohly vlastnictví nabývat právě čarodějnice, později zase třeba zběhové, mniši nebo Rumuni. Buďme rádi, že novopečení plzeňští náčelníci nás poctili svou přítomností v tomto čase (chápu, že je to radost poněkud masochistická) a že svou skvělou, korektní a transparentní zásadu: udávat nebudeme, ale ohlásit se to musí, úspěšně nepraktikovali třeba v letech německé okupace.

Čas navíc plyne. Ať se nám to líbí (někdy), nebo častěji nelíbí, je to prostě tak a neuděláme s tím nic ani slzami, ani dělem. Zamířím-li na někoho dělem, nebo z prostorových či váhových důvodů raději pistolí, aby ochotněji podepsal smlouvu, např. darovací, nejspíš jeho názor, že mi rozhodně nic dát nechce, změním (v důsledku nedostatku svobody vůle bude stejně takový právní úkon absolutně neplatný). Budu-li však mířit, či dokonce střílet, na orloj či jiné hodiny, stejně nedosáhnu toho, aby čas neuplynul. Ani staří Mayové, kteří zakončili svůj kalendář 20. prosince 2012 (samozřejmě nic takového nikdy neřekli, protože neznali ani prosinec ani náš letopočet a tak svůj časový kejkl vhodně zamaskovali do jim bližšího data 4 Ahau 3 Kankin) s tím nic nesvedli. Isaac Newton po pětapadesáti letech složitých výpočtů spočítal, že konec světa nastane do konce roku 2O60, 1.leden 2O61 však stejně objektivně nastane (ať už u toho lidstvo či dokonce naše planeta bude nebo ne). Přiznávám, že newtonovský výpočet se mi zdá spravedlivější, jednak u prosince 2060 nejspíš stejně nebudu, jednak by bylo od osudu pěkně zlomyslné, kdybychom se celý prosinec 2012 pinožili za dárky a Ježíšek se nakonec nekonal.

Ale čas prostě plyne, a tak i po nejrůznějších prodlouženích významně odporujících zákonu o střetu zájmů nám pominul náš vezdejší pan děkan (povšimněte si, prosím, že v zájmu nežalovatelnosti jsem nepoužil zvratného zájmena „se,“ jakkoli se nabízelo, ba přímo vnucovalo).

A bude plynout dál, takže jednou, pokud se tedy staří Mayové spletli a malou chybičku neudělali jen soudruzi z NDR, ale doufejme i Isaac Newton při převádění apokalypsy do rovnic, budeme třeba v jakési Wikipedii či podobné Pedii z roku cca 3000 číst například:

Volební kampaň: V dobách existence politiky reklamní činnost zaměřená nikoli na propagaci výrobku, ale osoby usilující, aby byla vybrána pro lukrativní funkci.

Volební kampaň měla různé typy: a)…, b)…, c)…x)tzv. kauza plzeňských práv: volební kampaň absolventa vysoké školy, který se všemi svými kamarády (dvěma?) osočil školu, na které studoval, z nekalých praktik (za ztracené byly prohlášeny písemné práce, které byly ve skutečnosti bezpečně uloženy v knihovně, fakultě bylo kladeno za vinu uznávání zahraničního vzdělání, které realizovalo tehdy existující ministerstvo školství, řada osob, které studovaly obvyklou dobu, nebo ještě déle, byla označena za rychlostudenty, byla stanovena odpovědnost studentů za bordel v knihovně i jinde, a to zpětně a bez ohledu na to, zda tato zařízení někdy navštívili, atd.). Ačkoli se nepravdivost většiny těchto tvrzení ukázala ještě před volbami, ke zvolení absolventa došlo (viz též heslo: neuvěřitelné paradoxy volební kampaně).

« Zpět