Po čase zimním přicházívá

co asi?

Po čase zimním přicházívá jaro.

To psal svého času pan (Vladislav) Vančura, čímž mínil (jak taky napsal), že po děsech tmy přichází světlo. Onen pán sice původně velmi trestuhodně studoval práva (naštěstí jen velmi krátce) a dokonce navíc proslul i takovými výroky, jako že je lépe mít na hlavě parohy, nežli máslo. Jako kdyby snad neznal svatební obřady Samburů, kteří uzavírají manželství tím, že si mažou na hlavu máslo (není-li po ruce, postačí úplně bláto), jež díky geniálnímu ustanovení našeho občanského zákoníku můžeme nyní používat i u nás (podle § 659 nového kodexu totiž manželství nevzniká jenom fádním dvojitým ano, ale také jakkoli jinak, je-li vůle snoubenců zřejmá). Už kdysi dávno jsme tudíž poněkud mimochodem dovodili, že pokud je člověk s máslem na hlavě u Samburů automaticky nevěsta, pak autoři nového kodexu jsou par exellence nevěstami. Že by tedy byl onen občanský zákoník nakonec cosi jako svatební dar?

Dar je to každopádně. Nejen plešatcům, jež nebývale preferuje tím, že si mohou natrhat chybějící vlasy na libovolné cizí hlavě (neboť podle § 97 odst. 2 občanského zákoníku se má za to, že souhlas k oddělení části těla, jež se znovu obnoví, byl udělen) a navíc je (samozřejmě potom) i výhodně prodávat (jak jim umožňuje § 112 téhož kodexu)

Nejenže díky němu konečně neztrácíme vzácný čas koupáním slepic a drhnutím vepřů, neb čistit slepice či vepře je marnost nad marnost, protože ani sebelépe vyleštěni na pastvu stejně nesmí (jak moudře stanoví § 1279 odst. 1 nového kodexu).

Nejenže se mládež konečně může do libosti napájet libovolnými lihovinami, které se jí nesmí prodávat. Nový skvělý občanský zákoník totiž (v § 1294) umožňuje zřídit služebnost i k zastupitelným věcem, jimž nejsou jen housky, rohlíky, mléko či jablka, případně méně chutné uhlí či nafta, ale také pivo, víno a kořalka. Zřídí-li se užívací nebo požívací právo k zastupitelným věcem, může s nimi poživatel nebo uživatel nakládat podle libosti (tedy je i požít, neboli vypít). Jenom když jeho právo skončí, vrátí stejné množství věcí téhož druhu a jakosti. Takže, mládeži, pijte opatrně a s rozumem, aby až někdy za sto či více let Vaše užívací nebo požívací právo skončí, jste nemuseli vracet hektolitry alkoholu, který navíc za těch sto let určitě bude dražší. Mějte na mysli svou budoucnost a požívejte zastupitelný alkohol jen do výše svých budoucích úspor.

Nejenže zoologické zahrada nevídaně uspoří spoustu dalších zastupitelných věcí, konkrétně peněz, protože už nebudou muset hlídat nosorožce, hrochy či žirafy, o šelmách nemluvě, neboť, jak už víme, když hrozí škoda, musí se podle § 1282 nového občanského zákoníku hlídat dobytek, přičemž však podle důvodové zprávy k onomu novému občanskému zákoníku dobytek zahrnuje pouze sudokopytníky náležející k domácím zvířatům, jimiž nejsou hroši nebo žirafy (protože sice jsou sudokopytníci, ale nejsou domácí, o nosorožcích ani nemluvě, protože ti jsou lichokopytníky, a vůbec už nemluvě o šelmách, jež nemají kopyta ani sudá, ba ani lichá).

A tak, zatímco předvíkendově přemítáme, lze-li ten dar co nejšetrněji vrátit, přece jen doufáme, že po čase zimním přicházívá jaro (jak psával onen pan Vladislav Vančura), neboli, že po děsech tmy přichází světlo a že se spousta podivností v našem novém zákoníku najednou promění v cosi překvapivě smysluplného. Vždyť už náš starý dobrý známý Karel Jindřich (sice vystudoval práva hanebně rychle: dva semestry v Bonnu v roce 1835 a zbytek v Berlíně v roce 1836, ale jinak byl celkem vzorný marxista, ostatně se přece jmenoval Karl Heinrich Marx) nám marxisticky přeformuloval pravidlo, že se džbánem se chodí pro vodu tak dlouho, až se ucho utrhne, nemluvě o krásném motýlkovi, který po spoustě sežraného listí vyleze z nehezké housenky, neboli, že nárůstem kvantitativních změn se posléze (snad?) změní kvalita.

« Zpět