Po vzoru

v nejhorším i habsburském...

Pokud si ti, kdo během prodlouženého víkendu narychlo neuprchli k teplým mořím či jiným exotickým místům a nesoustředili už předem všechnu svou pozornost na krvavý Měsíc a jeho zatmění, dali práci, mohli zachytit protest studentů jedné soukromé školy proti rozhodnutí nejmenované komise, která dospěla k obvyklému a již tradičnímu závěru, že společnosti by neprospělo, kdyby snad dostudovali.

Vzhledem k tomu, co jsem zahlédl na plakátech, bych si přece jen dovolil některá drobná upřesnění. Na jednom z buřičských transparentů jsem například zahlédl informaci, že jen Hitler a Dvořáková zavírají školy (je k vidění třeba i na Lidovkách. cz z 26.9.). Toto sdělení je však velmi nepřesné, protože je velice neúplné.

Například po vítězství pracujícího lidu soudruzi opilí mocí (a nejen mocí) provedli čistky především na brněnské právnické fakultě, kterou muselo opustit 46% jejích studentů. Což jak uznáte, bylo zcela nedostačující, takže byla fakulta v roce 1950 zrušena úplně. Vidíte tedy názorně, že nejen ti z plakátu, ale i jiní rušili vysoké školy, přičemž šlo o rozhodnutí strany, jejíž hrdou členkou byla i dnešní rušitelka.

A protože se tato strana hrdě hlásila k odkazu nejen velkého Vladimíra Iljiče (z jehož myšlenky, že komise nevyšetřuje, ale zneškodňuje, ostatně některé její tehdejší členky vychází dodnes), ale i k odkazu tuzemských soudružských myslitelů, není se co divit.

Odkazem bylo rušení vysokých škol, šikanování a vyhazování studentů, popíjení alkoholických nápojů v mohutné míře a jiné radovánky jistě hodné následování, přičemž jak známo, daný slib platí a svého času se při vstupu do nejmenované zločinecké organizace (viz § 2 odst. 2 zákona o protiprávnosti komunistického režimu č. 198/1993 Sb., podle něhož byla ona strana organizací zločinnou a zavrženíhodnou) přece slibovalo následovat příklad a odkaz slavných Vladimírů, Klementů a jim podobných.

Navíc vzpomeňme, že ona laskavá a milá dáma pro ty nedovtipné, jimž to stále nedocházelo, v dopise Nejvyššímu státnímu zástupci (který poměrně dlouho strašil na ministerských stránkách) z 19. března 2012 definovala veřejný zájem, jímž se musí všichni řídit, aby prostě bylo navždy jasno („osobní pocity mnoha lidí, kteří se podílejí na procesu politicky neutrální akreditace,“ se podle tohoto psaní sice nemusí jevit jako veřejný zájem, ale jsou jím a pokud jsou devalvovány, „je to jednání, které ohrožuje veřejný zájem“). Ostatně, vždyť už císař František I. moudře pravil: „Chci, aby se moji poddaní učili všemu…co je vede, aby byli věrně oddáni mé osobě. Nemohu však potřebovati profesory, kteří plní hlavy studentů jinými nesmysly.“

Jsou-li ovšem veřejným zájmem pocity členů nejmenované komise, především její notorické šéfové, pak je prostě nutno respektovat, jak libým pocitem je uškodit takovému kvantu studentů.

Pravda, asi se pořád ještě najdou tací, kterým se to těžko chápe. Vždyť už Giordano Bruno věděl, že upálit neznamená přesvědčit.

« Zpět