Podobnost

Už se těším, jak úžasné zprávy nás nejspíš čekají ve velmi blízké budoucnosti: v Ústeckém kraji je (jenom) jeden občan nespokojený s kvalitou zdravotní péče a dalšímu se zase nelíbí počasí, v minulých dnech občanovi Zlínského kraje, panu X.Y., ujel autobus, jeden ze studentů Univerzity Karlovy nám sdělil, že se mu nelíbí její znak, jeden rádoby student z Plzně nám potvrdil, že mu zase uletěly včely (nebo se tak oduševněle jen tvářil?).

Poděkujme Bohu, Nejvyšší bytosti, Brahmovi, Šivovi (a klidně i dalším 330 000 000 bohů pohybujících se v hindském panteónu, dovolím si ovšem poněkud nezdvořile jim nepoděkovat jmenovitě) za takové zprávy. Konec konců jde jen o zprávu o tom, že někdo, kdo byl logickým a pozitivním vývojem po zásluze nakopán, se cítí, na rozdíl od ostatních 99,992% studentů, poněkud nakopnutě, případně že někdo, kdo vykřikoval pomluvy, kupodivu i nadále vykřikuje pomluvy (co by taky dělal, když nic dalšího neumí). Pravda, ti povykovači jsou prý dokonce dva, ale už jeden starý literát (nějaký Winston Churchill) svého času pronesl, že pokud dva mají stejný názor na věc veřejného významu, nejméně jeden je zcela zbytečný, měl by proto onen jeden mlčet, raději však oba.

Náhodnou shodou okolností připadl lehce (těžce?) trapný pokus o resuscitaci dodatečné produkce jedovatých slin na výročí onoho (jak napsali jistě pravdivě, objektivně a korektně tehdejší novináři:)„zá­sadního přelomu, kdy prospěchářské kutění bylo nahrazeno společnou prací za účelem dosažení ušlechtilého cíle, kdy šance a výhody pro některé byly odstraněny,“ neboli kdy se 25.2.1948 ujali moci totalitní vládci. A (jak pravil pro změnu opět Winston Churchill, nahradili nerovnoměrné rozdělení šancí a bohatství zcela rovnoměrným rozdělením bídy a beznaděje).

Ovšem díky nejnovější slizové dávce můžeme aspoň po zásluze ocenit ten úžasný rozdíl všeho dřívějšího i nynějšího oproti korektnímu, vysoce transparentnímu počínání nedávno bývalého reformního vedení, neboť na hladinu zvolna plynoucí mediální stoky vyplulo (hádejte, co asi může vyplout na hladinu stoky, ať již rychlost jejího plynutí je jakákoli), že ono reformní vedení transparetně a korektně tři dny před volbou nového děkana v neděli (!) přijímalo nové a nové pracovníky. Logiku to ovšem má: už staří Římané přece říkali, že co je dovoleno Bohu, není dovoleno volu. No, a pokud si dobře vzpomínám, Bůh v neděli odpočíval. Ovšem na druhou stranu Bůh mohl odpočívat nejen proto, že je Bůh, ale také proto, že viděl, že „co učinil, dobré bylo“ (Genesis 2.2.), což se bývalým novopečencům nemůže stát ani kdyby si přikoupili hned tisíc slušivě růžových brýlí.

Poměrně dost publicistů se ovšem v posledních dnech zabývalo mnoha zajímavými tématy, tedy něčím úplně jiným, než produkce slinných žláz vyskytující se, naštěstí naprosto ojediněle, ba vzácně, u některých osob vydávajících se (ovšem nepříliš úspěšně) kupodivu za učitele nebo studenty.

Je prazvláštní, že si při zmíněné zálibě v plivání jedovatých slin, hrají zrovna na učitele či studenty, a ne třeba na něco jiného, například na šeredného ještěra korovce, a je to taky veliká škoda.

Nehledě k tomu, že učitelům a studentům se opravdu nepodobají, zde hraje kromě vnější podoby velkou roli i společenská prospěšnost, podle nejnovějších poznatků se totiž zdá, že sliny ohyzdného, jedovatého ještěra léčí cukrovku. Takže velká škoda, že si nehrají na ještěry (mohlo by to být aspoň trošku užitečné).

No, někteří publicisté se zamýšlejí například nad tím, jak často se v různých souvislostech poukazuje na podobnost řady soudobých událostí s komunistickým únorovým převratem z doby před třiašedesáti lety.

Vysvětluje se to například pocitem bezmoci ukřivděných, který je stejný dnes jako byl v oněch přece jen bezpochyby temnějších dobách (představte si, že dokonce až tak neuvěřitelně temných, že studenti, většinou ti nejméně úspěšní, ale o to velkohubější, rozhodovali ve všelijakých pseudokomisích o tom, kterého kantora vyhodí a kterého nechají, aby je učil). Zcela skromně se domnívám, že poukazování na analogii soudobého či nedávného počínání s totalitními praktikami v prvé řadě vyvolává to, že jsou si prostě podobné. Když vyhodíte stovky studentů a desítky učitelů ze školy, případně tam o nedělích či státem uznaných svátcích naberete jiné, abyste mohli spokojeně a v klidu vládnout a užívat si netušeného platu (například za tvorbu koncepce, na kterou jste rok lstivě ani nesáhli, abyste teď mohli vyčítat novému vedení, že není hotová), podobnost se prostě přímo vnucuje.

« Zpět