Podobnosti

Vždy znovu a znovu nás zaráží vtíravě nápadné podobnosti.

Když si třeba přečteme následující řádky, zdá se nám vše celkem jasné:

Snad všichni, kdo na ně rozzuřeně plivali, hýkali a řvali, věděli o jejich nevině. Snad všichni, kdo pokřikovali krkolomně vymyšlená obvinění, věděli, jak jsou krkolomně vymyšlena i kým. Snad jen málo bylo těch hloupých, kteří věřili. Plivali ale všichni, strženi strachem, že kdyby neplivali dost a nekřičeli dost nahlas, mohl by snad někdo myslet, že s těmi poplivanými mají něco společného, tak plivali o to víc, oč víc měli sami strach.

Jasně, kdokoli si to přečte, hned asi ví, že jde o výstižný popis situace, kdy se několik málo členů páté kolony plzeňských práv rozhodlo, že nejlépe se kariéra dělá tím, že se pomluví kolegové a předchůdci, čím šíleněji, tím lépe a hlavně tak razantně, aby se každý bál se ozvat, aby na něj taky nedopadla nějaká ta jedovatá slina.

A vidíte, není to tak.

Napsal to jeden dávný římský historik, jakýsi Suetonius (Gaius Suetonius Tranquillus), o dobách, kdy se císař Nero rozhodl potrestat přední muže a ženy Říma za to, že přiletí kometa. Jedno z věčných základních pravidel totiž zní, že je třeba co nejrychleji najít kohokoli, na koho se svedou všechny pohromy, případně i to, co pohromou sice není, ale hlupáci věří, že by být mohlo.

Abychom byli přesní, nejspíš to Suetonius napsal takhle. Kdyby napsal stupidus, věděli bychom, že určitě píše o těch hloupých, nebo aspoň fatuus, to je taky jednoznačně hlupák, ale on použil výrazu brutus, který sice taky znamená hloupý, ale někdy může znamenat i krutý (brutální). Budiž nám útěchou v naší možné nepřesnosti, že to zhusta bývá skoro totéž.

Jak taky kdysi napsal Andreas von Retyi: Senzační katastrofě se budeme vždy vydatně a s rozkoší věnovat, samozřejmě s tím neodmyslitelným průvodním mrazením v zádech, které pociťujeme vždy, když pomyslíme na to, že by nás to také mohlo nějakým osudovým způsobem postihnout.

Jen na okraj, jestlipak víte, že američtí farmáři v roce 1910 sepisovali petici proti průletu Halleyovy komety nad jejich zemí?

Podobnostem se však nevyhneme:

Zděšení bloudili jako bez duše. Nikdo netušil, co má dělat. Nikdo nevěděl, co platí, co neplatí a co platit nebude, nikdo neměl potuchy, co se v našem světě změnilo. Svět jako kdyby zešílel. S prázdnými tvářemi zatracenců lidé sledovali druh druha a báli se vyslovit otázku, jež jim drásala duši: Co bude dál? Bez zákona a bez pořádku, ve strachu a v panice budou prožívat ubohé zbytky svých životů?

Kdo si předchozí řádky přečte, toho logicky hned napadne, že jde o naši zemi po 1.lednu příštího roku, kdy nabude účinnosti nový občanský zákoník.

A vidíte, pro změnu zase mýlka. Tentokrát jde o vyprávění canterburského mnicha Gervasia o srážce jakéhosi vesmírného poutníka, snad asteroidu, snad komety, s Měsícem v roce 1178, která podle vyděšených mnichů znamenala konec božího řádu a pád nebes.

Ty podobnosti jsou prostě vážně matoucí.

« Zpět