yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Je to skutečně obdivuhodné.
Naučíte se rusky a najednou skvěle rozumíte astronomii, medicíně, právu, možná dokonce (kdo ví?) i politologii.
Historii vždy píší vítězové, dokonce i ti nejdočasnější.
Proto byla doba, kdy se děti učily, jak po krvavých bojích osvobodila Sovětská armáda Plzeň. V jakési vlastivědě dokonce autoři iniciativně popsali, jak Sovětská armáda vyhnala fašisty z Paříže.
Protože historii vždy píší vítězové, dokonce i ti nejdočasnější, učila se dítka, ale pro jistotu i ostatní věkové kategorie, o tom, jak nás Sovětská armáda ve své neskonalé velkorysosti neosvobodila uboze jen jednou, ale hned dvakrát (podruhé v srpnu 1968).
Takhle jsme se mohli dočíst i o tom, jakého jsme v porovnání s ubohým, tlejícím Západem, například Německem nebo Švýcarskem, dosáhli neuvěřitelného blahobytu a jak jsme si žili v přepychu, protože naši budovatelé vytěžili víc uhlí, než zkorumpovaní přisluhovači imperialismu. Například v poutavém díle notorické paní komisní jsme se dočetli, že onoho blahobytu jsme nedosáhli sami, ale že díky skvělým ideám komunismu se v nadbytku topí i lid Severní Koreje, a během pár let se bude topit i latinsko americký lid, který rovněž záhy dosáhne komunismu (a protože to bylo už dávno a protože notorická paní komisní má vždy pravdu, latinsko americký lid si už dávno komunismu radostně užívá).
Protože ve víně je pravda, mohli jsme se dočíst i zvěsti o plzeňských právech, jež tam notorická paní komisní & spol. nalezne, ač se tam jednou vydá (byly to zvěsti tak neuvěřitelné, že je musela opakovaně a důkladně ověřovat na dně dalších a dalších sklenic).
Mohli jsme se ve skvělém dílku notorické paní komisní dočíst (v roce 1993), jak nerozumné mrhání skvělými kádry je nepustit po revoluci k funkcím agenty StB a jiné zasloužilé bojovníky za demokracii, a jak politologicky dovodila, že nejlepší by bylo i po revoluci svěřit funkce těm, kdo je vykonávali za totality, protože s nimi mají často až neuvěřitelné zkušenosti. Přitom šla obětavě sama osobním příkladem, aby nám ostatním lapidárně ukázala, jak ji členství ve straně a znalost ruštiny vybavily k tomu, aby zvládala úplně vše a úplně všemu rozuměla.
A protože skvělí lidé prostě vynikají ve všem, pokořila navíc ke všemu i světová, ba i tuzemská piva (v čele s plzeňským, jak jinak).
Neboť, jak jsme si už připomínali, se jí povedlo vytvořit ten nejdokonalejší ležák ze všech vůbec přicházejících v úvahu, útlou knížečku o tom, v čem je opravdová expertka (knížečka byla věnována rozkládání, případně rozkrádání, státu a občas je ve sběrnách druhotných surovin stále k mání).
Je to skutečně obdivuhodné. Naučíte se rusky a najednou skvěle rozumíte astronomii, medicíně, právu, možná dokonce i politologii. Jako třeba notorická paní komisní: naučila se rusky a najednou rozumí úplně všemu.
Historii vždy píší vítězové, dokonce i ti nejdočasnější.
Ti naštěstí jen chviličku.