Pokrok

Nejen já se pozastavuji nad tím, že plzeňská práva byla obviněna málem z rozvracení státu (naštěstí to paní věštkyni nenapadlo dřív, bývala totiž doba, kdy za to hrozilo vězení do patnácti let nebo i trest smrti) a pak se zjistilo pár nějakých administrativních pochybení. Ale podstatné je, že právě na kauze plzeňských práv vidíme ten neskutečný pokrok, kterým světové školství prochází. Právě plzeňská práva jsou zářivým milníkem na cestě od špinavého středověku k vycíděné budoucnosti.

Učitel si vždycky hloupě myslíval, že je učitel, uklízečka, že je uklízečka, metař, že je metař, ale nová doba nám přináší zcela zásadní proměnu. Metař s uklízečem si myslí, že jsou hrdinové, a že když řádně vyleští (rozuměj očistí) veškeré lesklé, ale i matné, nebo dokonce ještě i jiné povrchy jedné nejmenované fakulty, zaslouží bezmála řád práce. Učitelům zase propůjčil pan studijní proděkan pravomoc veřejného činitele (co na tom, že k tomu nemá pravomoc, takové věci přece on dělá běžně).

Ani v tom však ten nejzásadnější pokrok není.

V dobách ohavného, temného středověku bývalo univerzitní prostředí nedotknutelné. Světská moc se zaraženě zastavila na univerzitním prahu a tiše zírala do tajemného akademického příšeří, kam jí byl vstup přísně zakázán a odkud se jí neuvědomělí studenti pošklebovali. Ještě sorbonnský rektor kardinál Richelieu vyháněl biřice a jejich udavače, ba i mušketýry, z univerzity, ještě rektor Univerzity Karlovy vyháněl gestapo z právnické fakulty (z filozofické ho vyhnal sám děkan). Tyhle hloupé pozůstatky nevzdělaného, nekulturního, prostě temného středověku je však třeba vykořenit co nejzásadněji, jak také ti leštiči, kteří nic temného nesnesou, nad čímkoli ne dosti vypulírovaným žalostně vrhnou a pak se na to vrhnou a neprodleně to vycídí, radostně činí. A s batůžkem plných optimistických trestních oznámení sami iniciativně spěchají udat své učitele a spolužáky, neboť (jak praví slavná literární i filmová postava) tak je to správné a tak to má být.

V tom je opravdový pokrok: původně nesměli udavači v univerzitním prostředí ani udávat, dnes sami rozhodují, koho udávat lze a ohledně koho se to nesmí.

Samozřejmě, najdou se i dnes černé ovce, třeba pan senátor Diensbier prokázal naprosté nepochopení pro novou dobu nedávným staromilským výrokem: Od dětství jsem nesnášel fízly.

Prostě se nedokázal filozoficky odtrhnout od hloupých středověkých předsudků, jak je třeba už v 15.století zformuloval tehdejší žák/darebák (s těmi se udělá taky rázný konec!) Villon:

Trus prasat vem,

ten zvlášť si připomeň,

proceď to plátnem pokálených plen,

a vař v tom jazyky těch klevetníků…

P.S. Moc díky Simče, Petře, Marcele i ostatním. Kočičky se mají fajn.

« Zpět