yto stránky nebyly vytvořeny kvůli osobní prezentaci. Existují jen proto, aby podpořily boj skvělých studentů a učitelů plzeňských práv proti bezpráví a zvůli. Na těchto stránkách budou proto přinášeny důkazy toho, že Fakulta právnická byla a je fungující institucí s dobře zvládnutým systémem výuky a vytvořenými kriterii pro hodnocení studentů (jak pravila zpráva Akreditační komise v červnu 2008). Tvrdit něco jiného je lež.
Doc. JUDr. Milan Kindl, CSc.
Pokrok nezastavíš
Nebo že by?Pokrok prostě nezastavíš.
Já vím, že to není moc originální výkřik. Dokonce i na těchto stránkách už jsme si ho už dovolili písemně zaječet, to když jsme upozorňovali (v úvaze Zkušenost), že v roce 1903 vědci prorokovali, že New York bude záhy zavalen až osmimetrovou vrstvou hnoje, nebude-li vyřešen problém dopravy, kterou tehdy obstarávali koně a volové. V té souvislosti jsme skromně připomněli, že plzeňská práva byla pokryta hnojem virtuálním, neboli nehmotným, za který nemohou volové, ale notorický pan exministr, notorická paní předsedkyně a ještě asi dvě dávno zapomenuté bytosti. Nebo že by za něj přece jen volové mohli?
Právě dnes si však připomínáme, že před 232 roky zemřela Marie Terezie. To byla ona dáma, která jako kdyby četla náš nový občanský zákoník: napsala totiž svým expertům, že občanský zákoník má být co nejstručnější, nemá suplovat učené ani jiné knihy a má být sepsán srozumitelnou řečí, v podstatě tak, aby mu rozuměl každý hlupák. Mohli bychom připustit, že to poslední je snad v případě našeho nového občanského zákoníku splněno. Například notorický pan exministr prohlašuje, že mu rozumí, což je tím zvláštnější, že ho nejspíš nečetl.
Z nezměrné náklonnosti k panu exministrovi by novému kodexu mohla rozumět, nebo to aspoň říkat, i notorická paní komisní, i když ta ho nečetla docela určitě. Už jsem na těchto stránkách citoval krásnou myšlenku, že ženy mají rády pitomce. Aby mi však nebyly podkládány nactiutrhačné myšlenky, rád bych prohlásil, že něco podobného v případě pana exministra rozhodně nehrozí. Ona vzácná myšlenka totiž celá zní tak, že ženy mají rády pitomce, protože možná zblbli láskou k nim. A jistě uznáte, že něco podobného v případě páně exministerském rozhodně nepřichází v úvahu (samozřejmě proto, že má rád jen a jen sebe).
Pokrok ovšem nezastavíš, a dnes tu máme nový předlouhý a nádherně nesrozumitelný občanský zákoník, který ukazuje, o kolik jsme pokročili od tereziánských časů. Na jeho mohutném (dost přes tři tisíce paragrafů) příkladu vidíme, jak byly tereziánské myšlenky razantně překonány.
Ačkoli.
Velký a věčný Vladimír Iljič se neproslavil jen nádhernou tezí, že řešení každého problému závisí na tom, zda máme příslušnou komisi a že komise nevyšetřuje a nesoudí, ale zneškodňuje (což čelná česká marxistka, jak praví pan premiér, neboli notorická paní komisní, uvádí v život dnes a denně svou předsedkynickou praxí), ale i slavnou úvahou Krok vpřed, dva kroky vzad.
A zatímco na novém občanském zákoníku vidíme, že jsme překonali a odvrhli tereziánské myšlenky (ba dokonce myšlenky vůbec, to jest všechny myšlenky), na jiných příkladech vidíme, že pokrok by mohl být mnohem pokrokovější, kdyby nebylo všelijakých nesmyslných návratů.
Notorická paní komisní například musí složitě bojovat o uznání, že je neuvědomělejší a nejlepší a že má vést všechny ostatní, kam je třeba a hlavně kam se jí bude chtít. Právě 29. listopadu je to přitom 23 let, co byl z tehdejší Ústavy vypuštěn čl. 4 o vedoucí úloze bojového svazku nejuvědomělejších a tudíž nejlepších občanů, do něhož se tak hrdě řadila (tuším mu říkali KSČ?).
