Politika věda je

Politika je skutečně záludná.

Politika je dokonce natolik záludná, že ji zřejmě může pochopit jen opravdu záludný politolog (či politoložka), náležitě k tomu vybavený (například vysokoškolským studiem ruštiny).

Tak třeba při horkém letním čtvrtku předseda malé opoziční zelené strany svolal shromáždění (tuším na Mírovém náměstí) na podporu kandidáta velké koaliční modré strany na plzeňského hejtmana. Pomineme-li zhoubný vliv horka, který se ovšem nabízí zvlášť naléhavě, můžeme se po motivech podobného počínání jen dohadovat.

Snad má jít o snahu o kontinuitu, protože na Plzeňsku ona malá strana podporovala vždy někoho zcela nevolitelného?

Nebo bude pan šéf radši podporovat konkurenci, než by si znovu zadal podporováním někdejšího pseudostudenta plzeňských práv (který se mu navíc odvděčil stejně jako všem ostatním, pofidérním obviňováním z defraudací)?

Anebo prostě vycítil, jaký způsob rozhodování si lid opravdu přeje?

Pan dvojitý exministr si totiž svého času nechal schválit pana nejvyššího zástupce svým laskavým panem kmotrem (jak psala kdejaká média) anebo dohodl transparentně a protikorupčně akreditaci plzeňských práv nikoli podle nějakých trapných zákonných kritérií, ale za zvolení profesora, se kterým se paní komisní šéfové dobře pije (jak se pochlubil v monologu „Dohoda s Dvořákovou“ na You Tube). Takové rozhodování si národ jistě přeje a proto je třeba ho podpořit (?).

Příklad pana dvojitého exministra nám ostatně ukazuje i další záludnosti politiky, například to, že reforma není obyčejný strojek na čištění (krupice), který by uměl ovládat kdejaký trouba, případně po krátkém proškolení.

Pan exministr například za častého, téměř soustavného, opakování slova reforma trávil v zásadě veškerý svůj ministerský čas vyhazováním a odvoláváním lidí, které do dotyčných funkcí sám najmenoval, a to za souhlasného přikyvování kdekoho.

Když pan premiér, který jej instaloval do vlády, učinil totéž a vyhodil jeho, souhlasné přikyvování se sice občas také koná, ale je podstatně vzácnější. Že by snad rozdíl byl právě v kvantitě huhňání slova reforma? Kdo ví?

Zpráva, že pan dvojitý exministr se rozhodl stát (v dikci středočeského exhejtmana) čudlou a obšťastnit plzeňský kraj svým laskavým hejtmanováním, je ovšem nezměrně uklidňující.

Když byl totiž minule odejit z vlády, nevydal se do regionální politiky, ale na svou alma mater.

Z toho samozřejmě vznikla řada pozitiv a výhod: milion či dva pro jeho náměstka za sepisování kalendářních a právnických fantazií, dvacetitisícová stipendia pro ty studenty plzeňských práv, kteří ho měli rádi a podporovali ho (pro všech pět) a v dějinách fakulty nebývalé platy pro něj a jeho zástupce. Vzhledem ke krátkosti jeho působení se na ostatní naštěstí nedostalo, i tak se fakulta z jeho ozdravného působení dosud zotavuje.

Když jsem téměř bezprostředně po jeho odvolání narazil na facebooku na iniciativu navrhující ho do vedení pražských práv, samozřejmě jsem si připomněl, že pražská právnická fakulta má ještě hezčí schod, než byl ten, z něhož v Plzni vyhlašoval zásadní principy svých čisticích strojků (reforem), takže by šlo o zážitek jistě ještě mnohem estetičtější. Ale jinak by té fakulty už vzhledem k její mnohasetleté historii byla vážně škoda.

« Zpět