Pondělně didaktická

Před šedesáti lety se justičně vraždilo a byl také poměrně masivně uváděn do života neslavný a do té doby nevídaný totalitní vynález odebírání akademických titulů. Nikdy potom (tedy po roce 1956) už dokonce ani představitelům totalitního režimu nepřišlo na mysl, že by to byl nějak zvlášť dobrý nápad, protože odebírání akademických titulů se nesrovnávalo dokonce ani s pokřiveným chápáním demokracie v pojetí totalitních vládců (nikdy předtím to nenapadlo dokonce ani žádného zvrhlého feudála).

Kupodivu právě dnes (čímž nemyslím zrovna pondělí 28.června 2010, ale současnost vymezenou poněkud obecněji), především v zájmu vlastní úporné (a otravné) medializace, někteří spatřují v oněch vynálezech páně Urválka a jiných prokurátorů, pseudosoudců a pseudozákonodárců z 50. let dvacátého století skutečně zajímavou a hodnotnou inspiraci. Znáte to přísloví o vránách a o tom, kam si sedají? (čímž rozhodně nenaznačuji, že by snad novopečenci se zvláštní oblibou usedali kamsi na kdejaký elektrický drát či rezavý okap, případně uschlé větve s mírnou preferencí pro uschlé větve topolové).

Je samozřejmě možné, že jejich úsilí patří do množiny oněch prazvláštních počinů, jako chroustat chrousty, červy či žížaly, skákat nahý, ale zato na modro natřený po jedné noze kolem nějaké sochy nebo náměstí, nebo do špičky sčesanými vlasy vyztuženými kravským či jiným dobře lepivým lejnem chytat signály z vesmíru, prostě předvádět ty nejbláznivější skopičiny, jen aby oko kamery zabloudilo, byť na kratičký okamžik, tím správným směrem a nevydalo se neprodleně a otráveně honem někam jinam. Neboli možná, že to sami nemyslí vážně. Je taky docela možné, že jenom neprozřetelně plácli nějakou totální blbost, což se člověku, rozechvělému štěstím, že si na něj média konečně udělala skoro půl vteřiny času, snadno přihodí, jenže tahle, na rozdíl od spousty jiných, stejně inteligentních, hned nezapadla do hlubokých bažin zaslouženého zapomnění.

V této souvislosti renomovaní právníci konečně začali upozorňovat na to, že bychom se neměli nechat mást jen zdánlivě klíčovou úlohou vysokoškolského diplomu. Já si myslím, že ho zrušit nejde, každý právník, který nebere žold od novopečenců, si to sice myslí taky, ale zřejmě je to konec konců jedno. I kdyby onen netolerantní absolvent konečně vypátral, který z novopečenských tělních otvorů se nejlépe hodí k odložení diplomu a hlavně nikoli dodatku k němu, ale pouzdra zvíci roury od kamen, a odložení, jak slibuje, skutečně realizoval, stejně by tím o žádný titul nepřišel.

Aneb, jak praví opravdu moudří (cituji): Jestliže někdo vykonal příslušnou státní závěrečnou (rigorozní atd.) zkoušku a stal se tak jednou absolventem odpovídajícího studia, nabyv tím právo, aby byl jak školou, tak kýmkoli jiným za takového absolventa považován, získal tím právo na titul. Nebylo-li jeho právo být absolventem příslušného studijního programu platně zrušeno, neexistuje právní prostředek, který by jej přinutil k tomu, aby vysokoškolský diplom nepoužíval nebo jej dokonce vrátil…Dokud neexistuje soudní rozhodnutí, z něhož vyplývá, že bývalý student nesložil státní závěrečnou zkoušku, resp. rigorozní zkoušku, a že tedy nemá být považován za absolventa příslušného studia, bude jakýkoli úkon školy směřující k odnětí akademického titulu nebo zrušení vysokoškolského diplomu takového bývalého studenta naprosto zbytečný a právně též zcela irelevantní.

« Zpět