Pondělně gregoriánská

Tak nás zvolna opouští neděle 6.ledna. A jestlipak víte, co bude zítra?

No, nejspíš pondělí, a, pokud nedovolíme notorickému panu náměstkovi nejrůznějších sličných ministryň, zejména exministra kmotrovské spravedlnosti, aby nás oslňoval svými geniálními výpočty, mohlo by zítra být dokonce sedmého ledna.

Bývala ovšem doba, kdy si lidé museli připadat, jako kdyby na ně z kalendáře transparentně a korektně promlouval či minimálně jukal pan vždycky náměstek, neboli doba, kdy zírali na kalendář jako dočista tumpachoví.

Jukli do kalendáře, vida, šestý leden, probudili se nazítří sedmnáctého a určitě se rozhlíželi po zápraží, jestli tam někde nepopíjí svou kávu pan vždy náměstek. Jak radostně doznal on i jeho ministerský exšéf, dostal na ni totiž víc než milion, takže by ji opravdu mohl i při zvyšujících se cenách popíjet klidně i několik staletí, a při jeho neuvěřitelných schopnostech jistě i zpětně.

Oním rokem, kdy po 6.lednu přišel hned leden 17., byl rok 1584. Změnu zavedl papež Řehoř XIII., který sice byl také náměstkem božím na zemi, stejně jako pan náměstek notorického pana exministra kmotrovské spravedlnosti, ale na rozdíl od něj byl právníkem, nadto zkušeným a velmi vyhledávaným (tehdy to, jak se zdá, bylo nějakým podivným zvykem: následující Řehoř, už XIV., byl právník, po něm nastoupivší Inocence IX. byl právník, po něm Klement VIII. byl pro změnu taky právník, ještě že pan vždycky náměstek nebo jeho exšéf exministr kmotrovské spravedlnosti se touhle cestou nevydali).

Jenže to nakonec bylo tak trochu jako s Velkou říjnovou socialistickou revolucí ze 7.listopadu: papež v roce 1582 nařídil vynechat deset dní v listopadu 1582, ale protože se to v Čechách nestačilo projednat, provedl změnu Rudolf II. dekretem právě až v lednu 1584.

Tak když už si při pondělním ránu nebudeme moci užívat kalendářních zázraků pana náměstka, ale jen papežských reforem, navíc s poměrně značným odstupem (což je taky škoda, protože onoho 17.ledna 1584 byla tuším sobota), připomeňme si, že ona slavná notorická dáma našla další pravdu (logicky nejspíš tam, kde je už podle starých Římanů vždy k nalezení) a rozšířila katalog sprostých slov o další (až dosud seznam standardních vulgarit doplnila o zvlášť urážlivé nadávky: plzeňský student, plzeňský učitel, či dokonce: bývalé vedení), tentokrát od a (amnestie).

Už jsme si o tom kdysi na těchto stránkách taky napsali: podle Charlese Darwina i řady odborníků na komunikaci je používání zevšeobeňujících prohlášení (stát ovládá mafie, školu ovládá mafie, je to špatná škola, mnoho studentů studovalo nestandardně, amnestie je špatná, prezident podporuje tuneláře) naprosto typické pro člověka dopouštějícího se pravidelně lží.

To ovšem naši důvěru ve vše, co řekne nebo udělá například notorická paní komisní, rozhodně nesmí zviklat. Vždyť ten Darwin studoval teologii jenom v letech 1827 až 1831, tedy až příliš krátce, a navíc dával ostudně před studiem přednost jízdě na koni.

« Zpět