Pondělně překvapivá

Díky televizi a podobným celospolečenským vladařům už každé malé dítko ví, že bez novopečenského statutárního proděkana nemůže existovat žádná škola na světě, a plzeňská práva už vůbec ne.

Napsal bych bývalý statutární proděkan, ale asi by to nebylo dobře. Žádná taková funkce jako statutární proděkan totiž neexistuje, takže jde o pouhý pseudonym, jako kdyby někdo třeba vystupoval pod uměleckým jménem Petr Blb nebo Karel Taky.

Případně jako když věrný brněnský kamarád a blízká duše plzeňských novopečenců, který loni chtěl rozšířit západočeskou bublinu na Moravu tím, že po plzeňském vzoru transparentně a vysoce korektně udal svého šéfa a nařkl ho z vymyšlených nesmyslů, vystupoval za časů StB pod uměleckým jménem, jinak též jménem krycím, Vilém, ačkoli ho ostatní znají jako Iva.

Kolikrát jsme slyšeli, že bez pana statutárního proděkana (ať už to znamená cokoli) nemůže právnická fakulta přežít, nejspíš ani den (že by den Venuše, který trvá 243 a něco těch našich?).

A najednou z úst nejpovolanějších, neboli akreditačních, k nám nečekaně dolehlo nebývalé rouhání.

Pod číslem jednacím 26152/2011-M3 totiž píše pan tajemník zmíněné rady starších, že (cituji, neboť nemohu uvěřit, že by se někdo vůbec mohl podobného zlotajného útoku na profesorský majestát dopustit:) „akreditace studijního programu není závislá na působení jedné konkrétní osoby na vysoké škole.“

Co horšího, v dopise zmíněného čísla jednacího (z 9.9. 2011) se píše, že šéfka Akreditační komise „do výběrových řízení probíhajících na Fakultě právnické ZČU nezasahovala a ani panu děkanovi…nesdě­lovala, koho může či nemůže přijmout.“

Co ještě mnohem a mnohem horšího, v tom dopise se dokonce píše, že rozhodování o tom, kdo bude na fakultě pracovat jako akademický pracovník, paní šéfové vůbec nepřísluší a je ve výhradní kompetenci děkana fakulty.

To už bych snad uvěřil i vyprávěním jednoho rychlostudenta, který na paní šéfovou natrefil pro změnu v hospodě, kde projednávala jakousi akreditaci.

Kdyby kolem nebylo aspoň pět dalších, rozhodně bych neuvěřil, že na jeho dotaz, co jí vlastně provedl a proč pořád dloube do jeho akademického titulu (přesněji, do jednoho z jeho akademických titulů) hrdinně sdělila, že ona sama nemá na žádném odebírání titulů zájem, nikdy nic podobného nesdělovala ani neiniciovala, všechno byla jen a jen věc fakulty a nynějšího pana ministra, ona s tím nikdy neměla nic společného a musí se od podobného počínání co nejrozhodněji distancovat (citace není zcela přesná, neboť na rozdíl například od veřejnoprávních reportérů si pan rychlostudent veškeré dění kolem sebe nenahrává).

Možná byste si taky mohli vyžádat obdobně odvážné prohlášení, protože tam prý sklenka vína se svou věrnou držitelkou bývá k vidění poměrně často.

Protože však naše stránky neslouží reklamní propagaci hostinských zařízení, nemohu Vám dost dobře prozradit, že zmíněný hrdinný proslov se tentokrát neodehrál na obvyklých místech tajných akreditačních porad, například v restauraci Vínko, ale přímo na Národní třídě v kavárně Slávie.

« Zpět