Pondělní resumé

Plzeňská práva jsou tedy konečně očištěna od těch, kdo jim po vlastech českých dělali nebetyčnou ostudu, protože novopečenci z nich skutečně odešli. Díky bublině, označované jako kauza plzeňských práv, jsme se ovšem dozvěděli i spoustu dalších věcí.

Například, že náměstek všemožných ministrů a ministryň, toho času náměstek ministra kmotrovské spravedlnosti (jak je pan ministr označen na Neviditelném psu), neumí do pěti počítat (pod univerzitním číslem R-377–10 a řadou dalších totiž objevil, že pět děleno dvěma je šest, protože podle něj komise sestávající z pěti členů a schopná se usnášet za přítomnosti poloviny členů, se může usnášet, až když jich je přítomno šest). To samozřejmě, už s ohledem na moudrost projevenou dalšími zajímavými výstupy, nikoho nepřekvapilo.

Jen z dneška můžeme poukázat na to, že nechal novelizovat zákon, i když ho novelizovat nechtěl, a zlevnil tak některé soudní poplatky, i když je chtěl zdražit (jak přiznává na dnešních Novinkách.cz). A takhle se mu, pokud si vzpomenete, dařilo úplně ve všem.

A to navzdory velkým vzorům, k jejichž odkazu se i se svým šéfem či šéfy hlásí. Například o nápadu stranického vedení strany jeho šéfa demokraticky si prodloužit funkční období odsunutím voleb, konstatuje opět na Novinkách.cz další poslanec, že to by si nedovolil ani Gottwald.

Což je samozřejmě nebývalý pokrok, neboť zatím se zkoušelo jen to, co si zatím dovolil jen Gottwald (například odebírat tituly). V Plzni ostatně měli štěstí, že na nápad prodloužit si funkční období odsunutím voleb přišli až teď, kdy už jsou novopečenci z plzeňských práv bezpečně pryč.

Všenáměstskovské početní kreace by snad překvapily jen pana doktora Uzunoglu, který svého času tvrdil, že po něm pan náměstek chtěl milionový úplatek. Toho naopak jistě zarazilo, že kdo neumí do pěti počítat, zná přitom číslovku milion. Konečně ale víme, proč po něm pan náměstek nechtěl úplatek třeba pětimilionový: přece proto, že neumí do pěti počítat.

Jako drtivá většina soudných lidí taky nesouhlasím s podivuhodným nápadem ministerstva obrany na obnovení povinných odvodů na vojnu, ale vzpomínám si z oněch dávných časů, že tam byly kurzy pro negramotné vojáky, kde se učili číst, sečítat a odečítat celá čísla, malou násobilku, nebo vyjmenovaná slova.

Když si připomeneme náměstkovské početní exhibice, nebo i to, jak se pan novopečenský studijní exproděkan „ochomítal“ kdesi kolem nového občanského zákoníku, možná by stačily povinné odvody na základní kurzy odčítání a sečítání celých čísel nebo vyjmenovaných slov.

Připomněli jsme si taky nebývale nápadnou podobnost paní televizní profesorky, jinak ve volném čase (kterého však zbývá jen málo, maličko) šéfky Akreditační komise, s Bivojem. Taky Vás ta podoba tak zarazila?

Oba totiž pravidelně donášejí na Kavčí hory svinstvo, ovšem s tím, že v časech Bivojových svinstvo znamenalo vepřový dobytek, takže Bivoj, na rozdíl od paní komisní šéfové, nosil na Kavčí hory prasata, či hlavně jedno, zato však pořádné. Zatímco paní profesorka tam nosí svinstvo v poněkud novodobějším pojetí, zato však pořádné.

Dozvěděli jsme se rovněž, že bývalí novopečenci, ani síly najaté za školní miliony na špinavou práci, nesledují moderní trendy.

Čínští kapsáři totiž nově vyjímají peníze z cizích kapes jídelními hůlkami, a pokud je mi známo, nebyl až dosud učiněn pokus někomu odebrat akademický titul za použití této pokrokové metody, jež navíc nezanechává otisky prsů (neboť jídelní hůlky je nemají).

Je otázkou, zda by metoda jídelních hůlek byla úspěšnější, než rozesílání dopisových bomb hnojůvek, ale méně úspěšná by byla asi jen sotva. Dokonce ani mnohasettisícové školní prostředky na odměny několika velice vzácným (neboli vzácně se vyskytujícím, jak jsem si dovolil poznamenat již dříve), věrným novopečencům, a jejich ještě mnohem vzácnějším studentským příznivcům, nebyly, pokud vím, čerpány pomocí hůlek.

Všechno je jinak, jenomže teď líp víme, kdo je kdo, napsal Karel Čapek. Všechno je jinak, jenomže kdybychom o tom psali, byli bychom za pitomce hlavně my, řekl mi jeden novinář donedávna velmi, velmi nespřátelený.

Kdysi, když byl ještě čas zjistit pravdu dřív, než někdo znectí tisíce absolventů i studentů, jsme žádali o zřízení nezávislé, třeba parlamentní, komise. „To, že se tomu populisté brání,“ napsal pan Okamura na idnes.cz, „svědčí o jejich obavě z pravdy a z fiaska.“ Obojí se dostavilo, bohužel s dvouletým zpožděním.

Ale aspoň víme, navzdory všelijakým blábolům, že plzeňští absolventi jsou možná nejlepší v naší zemi. Víte proč? Pokud ne, pokusím se to vysvětlit zítra.

« Zpět