Pořád ne (aktualizováno)

O dobrých se píše jen dobře. O špatných naopak.

Spíš omylem tedy probleskla kdesi na konci jiných zpráv nevelká hláška o tom, že plzeňská organizace nejsilnější zatím vládní strany se pokusila setřepat svého šéfa, ovšem marně. Jinak však všude hluboké mlčení o tom, že by snad nebyl vřele milovaným vůdcem.

Už před drahnou dobou totiž nynější pan senátor a prezidentský kandidát značně japonského jména (ba i příjmení) poukázal (v článku „Moc bulvární válcuje vládu práva“) na to, že naše moudrá média dělí národ na ty špatné (kteří jsou totálně špatní, i kdyby je celý život ani nenapadlo pomyslet na jakoukoli špatnost) a na ty dobré, kteří, ať dělají, co dělají, činí vždy jen samé dobro.

Kdyby se kdokoli z Vás dohadoval kdesi v hospodě o akreditaci nějaké školy protislužbou za zvolení někoho, s kým se akreditátorovi dobře pije, byla by to opravdu hnusná korupce. Když to dohodl notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti s notorickou paní komisní (jak se transparentně, ač diskrétně, pochlubil na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou“) jen za zvolení profesora, s nímž se paní komisní dobře popíjí, je to ovšem křišťálově protikorupční čin.

Když jsme se kdysi dávno (v dobách, kdy ještě neprobuzená paní komisní hlásala, že plzeňská práva jsou fungující fakulta s dobře nastavenými mechanismy, včetně kontrolních) naposledy setkali se skvělou paní předsedkyní, přimlouvala se korektně, transparentně a velmi intenzivně o trochu (trochu víc) protekce pro studenta, jemuž držela palce (zda doslova, ovšem nevíme) u tzv. malého doktorátu. A protože to učinila tato křišťálově čistá dáma, pro kterou není korupcí ani když rozděluje svěřené miliony těm, kdo s ní sedí ve vedení instituce pojmenované po bohužel zesnulém dr. Motejlovi (kdyby žil, nikdy by nic podobného nedopustil), šlo o křišťálově čistý akt.

Onen tehdejší student se o Halloweenu dal slyšet v jakémsi médiu, že by diplomy plzeňských současných absolventů mohly být pro změnu neplatné, neboť ti ostudní studenti podali rozklad proti rozhodnutí současného pana školského ministra (protože zrušil rozhodnutí svého předchůdce několik měsíců po uplynutí lhůty, ve které to směl podle § 96 odst. 1 správního řádu udělat).

Nynější pan školský ministr bohužel nehospodaří tak dobře, aby měl několik zbytečných milionů a mohl si najmout sousedního náměstka, proslulého výpočty typu: od září do příštího ledna uplyne jediný měsíc, který by mu samozřejmě snadno spočítal, že od počátku března do poloviny července dva měsíce ještě rozhodně neuplynuly, takže se zahalil do hávu nezákonné nečinnosti. Nebo si možná přečetl předloňská prohlášení pana vždy náměstka o tom, že ve správním řízení nejsou naštěstí žádné lhůty pro rozhodnutí (zatímco my ubozí tvorové bez tvůrčí fantazie a hlavně silných lýtkových svalů se neumíme přenést přes paragraf stanovící, že správní úřad musí rozhodnout bezodkladně, nejpozději však do třiceti dnů, on ho prostě elegantně přeskočil). Každopádně si pan současný školský ministr s nějakou třicetidenní nebo jinou lhůtou hlavu rozhodně nelámal a žádným rozhodnutím se tudíž neobtěžoval.

Onen pan student, který by byl protekční, kdyby protekci pro něj nežádala křišťálově čistá notorická paní předsedkyně, se ovšem domnívá (mylně, jak jinak), že by snad diplomy studentských absolventů mohly být v důsledku toho, že pan ministr je povznesen nad nějaký ubohý zákon, neplatné.

Zmíněné páně studentovo prohlášení ve víru současného dění přehlédli všichni kromě něj, takže se redakce rozhodla je dnes v poledne aktualizovat (myslím, že přidáním slova: aktualizováno).

Už jsme o tom psali tolikrát, takže jen pro připomenutí: že by snad diplomy mohly být neplatné? Ale nemohly.

Neplatné může být leccos (třeba smlouva), ale například strom, pes ani úřední akt neplatný být nemůže. Právníci mají za to, že diplom je správní rozhodnutí vydané ve formě dokladu. Některé náměstskovské osoby, jež neumí počítat do pěti, případně jejich spravedlnostní exministři, si ovšem myslí, že diplom je osvědčení.

To je ale nakonec jedno, tak či tak, jde o akt, konkrétně úřední. A ten prostě ani neplatný být nemůže (jak se učí na právnických fakultách někde v prvních ročnících).

Média nám dělí svět podle svých vlastních kriterií na dobré a špatné. Podle jiných kriterií se lidé dělí i jinak, třeba na hloupé a ty ostatní.

Je ale fakt zajímavé, že to bez ohledu na kriteria vlastně vždycky vyjde stejně.

« Zpět