Poslední den

Už vidím ty světlé, nezměrně radostné zítřky, jež nám všem nastanou poté, co bude proti vůli laické i odborné veřejnosti nekompromisně a autoritativně (leč jistě demokraticky) prosazeno přijetí návrhu nového občanského zákoníku.

Poctiví zahrádkáři, ba i latifundisté a podobní kulaci budou bloudit po svých pozemcích a chytat do sítí světlo z oken svých sousedů, popřípadě jejich telefonní, televizní a Bůh sám ví jaké ještě signály, aby je mohli čestně a sportovně vrátit jejich majitelům.

Protože podle § 959 odst. 1 návrhu nového občanského zákoníku, ocitne-li se movitá věc na cizím pozemku, vydá ji vlastník pozemku bez zbytečného odkladu jejímu vlastníkovi, no, a věci mohou být nejen hmotné, ale i nehmotné (§ 470 návrhu) a všelijaké energie, paprsky, přírodní síly a podobně se považují za věci movité.

Pokud byste si při lapání světla ze sousedových oken do hlubokého pytle připadali přece jen příliš jako slavní literární hrdinové (nemám teď na mysli ani příběhy brouka Pytlíka, ani Ferdy mravence, ale kouzelné příběhy z města Kocourkov z pera téhož autora), budiž Vám útěchou, že podle téhož § 959 odst. 1 zákoníkového návrhu postačí, když sousedovi umožníte, aby si své světlo, teplo, signály atd. na Vašem pozemku vyhledal a odnesl sám. Pokud tak ale lstivě neučiní, je ono světlo věcí opuštěnou, kterou je třeba odevzdat na obecním úřadě, a jste zase v pytli, nejspíš ještě dřív, než do něj odchytíte to světlo, teplo, signály, smrad atd.

Vidíte, jak velká škoda je, že o dnešní půlnoci nám skončí možnost smát se právnickým perlám v návrhu nového občanského zákoníku oficiálně. Protože lhůta ke krátké všelidové diskusi skončí, zase už se mu budeme moci smát jen v hlubokém soukromí. Čímž nechci říci, že by v něm nebyla spousta opravdu promyšlených ustanovení: například všechna ta, jež jsou převzata (opsána zní tak nekulturně) z návrhu občanského zákoníku z třicátých let minulého století, byla jejich tehdejšími autory pečlivě a dokonale promyšlena a podle mého skromného názoru představovala vrchol právní úpravy agrární společnosti minulých staletí, střižený navíc kvalitní úpravou režimu parních strojů. Jakmile znovu začneme brázdit naši krajinu ve vagónech zapřažených za romanticky dýmající lokomotivou, můžeme se na nový zákoník s důvěrou obracet, neboť v něm objevíme vše potřebné.

Pokud Vám nečekaně temný dým z lokomotivního komína poněkud přebarví záclony, nezoufejte nad jejich nově ebenovým zbarvením, protože podle § 960 způsobí-li movitá věc (a to i nehmotná, jako třeba právě kouř, smrad a podobně) škodu na cizím pozemku, můžete ji za účelem zajištění náhrady klidně zadržet (stavby kromě některých podzemních budou součástí pozemku, a sotva si budete věšet záclony někde v metru). Dovedete si představit, jak zděšeně bude zírat proradný strojvůdce či podlý topič, když mu odchytíte jeho pach a kouř? A jak konečně vypálíte rybník Českým dráhám?

Samozřejmě, že stejně jako Vy lituji, že neplatí třeba § 3 odst. 2 písmeno d) návrhu, že daný slib zavazuje, protože potom by bývalí novopečenští proděkani museli dodržet svůj akademický slib o tom, jak budou chovat svou západočeskou alma mater ve vážnosti a budou jí pomáhat, nikoli pomlouvat, stručně řečeno, museli by držet slib a tudíž držet, hm, jak jen to říci, i to ostatní. Samozřejmě ti, kteří před mnoha a mnoha měsíci nalezli ve svých schránkách podivně formulovaná sdělení, obsahující kromě právních, početních a pravopisných chyb i fantastické a bohužel také poněkud zvrácené, ba až zvrhlé, představy o tom, jak prý studovali, zřejmě hořce litují, že dosud neplatí § 14 odst. 1 návrhu. Podle něj si totiž každý může pomoci ke svému právu sám, je-li jeho právo ohroženo, a je-li zřejmé, že by zásah veřejné moci přišel pozdě.

« Zpět