Postjubilejní

Jubilea si rozhodně kazit nebudeme. Zvlášť když nám přinášejí i nečekaná poznání.

I třiadvacet let po sametové revoluci zůstává v naší moderní informační společnosti mnoho nejasného.

Notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti nám sice třeba názorně ukázal, kdo je opravdu dobrý a poctivý vysokoškolský učitel. Kdyby neprošustroval se svými dvěma či třemi oddanými spolupracovníky na své platy tak významnou část fakultního rozpočtu, jak by se poznali učitelé ochotní na rozdíl od nich učit třeba i zadarmo? Díky notorickému panu exministrovi a jeho blízkým tedy bezpečně víme, kdo je dobrý učitel (všichni ostatní).

Víme také, jaké je vůbec největší pochybení, jehož se může dopustit vysoká škola. Jak nám kdysi paní komisní prozradila o plzeňských právech, toto neuvěřitelné pochybení ji zaskočilo ze všech nejvíc, ba šokovalo ji tak, že jí málem vyrazilo dech, neboť si až dosud myslela, že v demokratickém, právním státě není podobná ohavnost vůbec možná: „…oni s námi začali bojovat,“ vysvětlila, jak přišla na to, že plzeňská práva jsou neskonale špatná.

Jiné věci zůstávají bohužel stále nejasné, ba přímo tajemné.

Většina právníků si například dodnes není jista (ba naopak zcela bezradně tápe v hluboké, temné nejistotě), zda návrh nového občanského zákoníku byl míněn jako (nepříliš zdařilý) vtip, či přinejlepším jako (nepříliš zdařilé, leč o to tlustší) humoristické dílo, nebo naopak smrtelně vážně jako maskované skriptum učebních textů z dávnější české feudální minulosti (jak jinak, nepříliš zdařilé)?

Avšak poslední jubilejní dny nám zase mnohé osvětlily. Například potvrdily, že co notorická paní komisní činí, věru dobře činí.

Když jsem si přečetl na nejmenovaném idnes.cz, že jubilující BBC prochází morálka kocovinou, málem jsem se hluboce ulekl. Dne 18. listopadu (ve 12.59) zveřejněný článek totiž začíná tím, že tento týden, konkrétně 14. října, bylo BBC devadesát let. Napadlo mne totiž, že snad počítání pana exministerského náměstka (například, že 126 dnů je desetina roku, srov. univerzitní č.j. R-377–10, v němž se za erární poštovné tímto objevem pochlubil) proniklo už i do velkých médií. Jenže pak mi došlo, že není míněno, že 14. říjen i 18. listopadu spadají do jediného týdne (to by se potom vyráběli rychlostudenti), ale že jde jen o pozdní překlad původně před měsícem anglicky napsané úvahy.

Podstatné však je, že jubilující BBC kohosi nepravdivě osočila, za což padly hlavy v jejím vedení, a instituce do sebe v hrůze z vlastní zpatlané práce „sebekriticky šije bičem.“

Řečeno středověkou češtinou (kterou si díky přijetí nového občanského zákoníku budeme muset záhy všichni osvojit) každý správný vínapitel (což zní mnohem učesaněji, než třeba piják, prostě: zlatý středověk) zná nejlepší lék proti kocovině: nikdy nevystřízlivět.

A notorická paní komisní díky této inspirující znalosti (připomeňme jen její tvůrčí popíjení vína na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II) vynalezla lék na morální kocovinu.

V jednoduchosti je krása: je úplně stejný jako na kocovinu obyčejnou.

Jestliže by vám hrozila morální kocovina při zjištění, že jste někoho pomluvili nepravdivě a neprávem, pak je potřeba prostě nevystřízlivět (neboli pomlouvat nepravdivě a neprávem pořád, znovu a znovu).

Mnozí rovněž bádali nad tím, proč notorická paní komisní či notorický pan exministr opakují stále táž slova („mafie ovládá“ v případě dámy a „reforma“ v případě zbytku).

Budhisté například poukazovali na to, že opakujete-li desettisíckrát totéž slovo (mantru), může dojít k vyléčení z duševní choroby. Doporučovali ovšem variace na mantru Óm, ale refÓrMa přece takovou variací vlastně je.

Odpověď je však, jak se zdá jiná, a přišel na to pan prezident.

Notorická paní komisní, a notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti přece ze všeho nejvíce milují potlesk.

A pan prezident přece včera ve svém projevu u příležitosti výročí smetení totality upozornil, že bohužel tleskáme prázdným gestům a slovům, nikoli činům.

« Zpět