Postvíkendová

Kromě smutku v celé republice a rvaček na jejím severu nám právě uplynulý víkend přinesl například zprávu o tom, že čeští architekti navrhují domy pro Mars.

To ale má NASA či pro koho ty domy vlastně navrhují obrovskou kliku, že už dost zákonodárců kouslo do nezměrně kyselého jablka, přečetli si, i když s pochopitelnou nechutí, návrh nového občanského zákoníku a zákonitě se nesmírně zděsili, takže se jeho přijetí jaksi protahuje.

Podle § 491 nebo § 499 návrhu je totiž stavba součástí pozemku, a proto patří (bez ohledu na to, kdo ji postavil) vlastníkovi pozemku, takže domy vyprojektované našimi architekty by po zbudování poněkud nečekaně patřily Marťanům (a pokud by NASA neměla od počátku v úmyslu podarovat Marťany několika domy, asi by byla dost nemile překvapena). Tak to prostě dopadá, když se ustanovení vyrobená v 18. století neuměle roubují na poměry třetího tisíciletí.

Špióni si o víkendu určitě mnuli ruce, protože trvaly dohady, jestli jejich zpráva má povahu bulváru nebo blábolu (aneb „dokumentu bez jakékoli informační hodnoty“). Pozornost byla tudíž odvedena naprosto dokonale, a nikdo se nediví, proč se ve zprávě nepíše o skutečně znepokojivých věcech, o nichž se však psát jaksi nesmí.

Tak třeba proč se v souvislosti s plzeňskými právy nemluví o tom, o čem jako jediném psal zahraniční tisk: že na škole původně řízené nynějším ministrem spravedlnosti nepříliš standardně studuje bohatý kamarád téhož pana ministra, nebo že tomuto studentovi dal pan ministr schválit svůj výběr nového šéfa státních zástupců.

Je také zajímavé, jak obdobná či dokonce skoro stejná činnost v různých oblastech našeho života přináší zcela netušeně ovoce pokaždé jiné, tu plody lesklé a k nakousnutí, tu naopak cosi zcela nechutného, ba naprosto odporného.

Známou věcí například je pozitivní působení zdravotních klaunů, kteří v desítkách nemocnic přinášejí obrovskou radost malým pacientům. To je ono lesklé, skvělé ovoce lidského počínání, jež (jak jsme se o víkendu rovněž dozvěděli) bylo vyzkoušeno už téměř v šedesáti nemocnicích. Naopak podobné působení na vysokých školách, jak nám zatím naštěstí jen na jedné vysoké škole předvedli třeba bývalí novopečenci z plzeňských práv, je právě tím ovocem klauniády, jež není ani hezké, ani chutné, ale bohužel právě opačné.

Už jsem upozorňoval, že nápadná podobnost paní televizní profesorky s Bivojem je výsledkem neznalosti a nevzdělanosti, neboť nosil-li Bivoj po Kavčích horách, kde dnes sídlí nejmenovaná televize, svinstvo, znamenalo to, že tam nosil vepřový dobytek, neboť právě tak se starobylé slovo svinstvo překládá do modernějšího jazyka.

Dokladem zcela fatální neznalosti konec konců je i to, že ona komisní dáma nosí své zboží na Kavčí hory určitě jinými cestami, než jimiž se směli pašíci honit skrze Prahu.

Starobylý dokument „Mapa dotýče se svinstva“ ukazuje totiž, že čuníky bylo třeba hnát od Senovážného náměstí nikoli na Kavčí hory, ale do Ječné ulice, proslavené tím, že v ní byl pořád průvan. Bivojovi budiž snad zanedbání této trasy prominuto, protože v době, kdy táhl své svinstvo, totiž obřího kance, ještě Ječná ulice neexistovala a Senovážné náměstí taky ne.

Jak mne ostatně upozornil jeden významný odborník na právní i jinou historii, nápadná podobnost paní televizní profesorky s Bivojem je skutečně výsledkem nebývalé neznalosti a nevzdělanosti, neboť Bivoj nesl svého kance, neboli své svinstvo, nikoli na Kavčí hory, ale z Kavčích hor (na Libušín), neboli oproti současnosti jaksi obráceně.

« Zpět