Potírání konkurence

K potření konkurence překvapivě slouží kdeco: autorům nového občanského kodexu dokonce i jeho § 1279.

Ano, zítra (neboli 4. března) nastane onen den, kdy radostně zavzpomínáme na výročí objevení toho, co ve svém důsledku umožnilo skvělé školské, justiční a jiné reformy notorického pana spravedlnostního exministra a jeho klaky a vůbec jejich životům dalo smysl.

Hlavně však byly umožněny promluvy o oněch reformách, ještě mnohem skvělejší, než reformy samotné, a to promluvy skvěle opakované (určitě si vzpomenete, že pan ministr na svém oblíbeném chodníku, ošlapaném od toho, jak ho radostně šlapal, pronesl nejen „reforma,“ ale dokonce: „Reforma, reforma!“).

Ano, je naléhavě třeba zásadních reforem toho prohnilého školského systému, který nutně potřeboval výměnu vedoucích kádrů za nové, řádně uvědomělé, ale také výměnu otupělé masy studentů zhlouplých dosavadními stojatými vodami univerzitními za studenty aktivní, kteří se nebudou bát souhlasit s novými představiteli a jejich myšlenkami a oznamovat nešvary, reformám bránící, prostě bylo třeba vzpruhy nové krve, třeba i za cenu vylití nějaké krve staré. Což je vlastně podobnost čistě náhodná, neboť to zaznělo při konferenci o geniálních Stalinových statích o marxismu v jazykovědě konané na právnické fakultě v Praze dne 6. června 1951 (sborník je stále ještě k dispozici).

To byly správné reformní myšlenky, ne snad nějaká podivná prohlášení, že nebozí studenti se za pomoci všelijakých vesměs geniálních opatření musí bránit sveřepým kantorům, z nichž ti nejblbější se bezpečně poznají podle toho, že chtějí co nejvíce studentů ze školy vyštvat (už jsme se zmiňovali o tom, že jsem to nenapsal já, ale autor, jehož rázně vyhodili ze všech prací, jež tak skvěle uměl, protože „kazil mladou inteligenci recesí:“ řeč jde, jak nejspíš už stejně víte, o autorovi díla Škola, základ života Jaroslavu Žákovi).

U příležitosti onoho výročí si musíme připomenout, jak hrubě pochybil zákonodárce, když stanovil účinnost nového občanského zákoníku až na letošní leden.

Nebýt tohoto podivného šlendriánu, mohlo být všechno úplně jinak. Protože podle § 3 odst. 2 písm.f) nového občanského zákoníku nikomu nelze odepřít, co mu po právu náleží, zůstaly by západočeským pánům autorům výnosné funkce, neboť na ně přece mají to nejpřirozenější právo, dané tím, že je prostě opravdu moc chtějí.

Jiná ustanovení, ač to z nich není patrné, měla sloužit k včasné eliminaci odporné konkurence pánů tvůrců. Například podle § 1279 odst. 1 se právo pastvy nevztahuje na prasata (a taky na drůbež).

Jen si vzpomeňte, kolik ohavného bahna páni tvůrci pracně nanesli na své kolegy učitele a na studenty.

A jak svého času rozvážně podotkl Sallustius: sui magis in caeno gaudet quam fonte sereno, neboli v jazyce přece jen o něco málo živějším: raději v blátě než v čirém pramenu se rochní jen vepř.

Nový občanský zákoník prostě pomáhá kdečemu. Především svým autorům, samozřejmě.

A co že jim to přineslo onen smysl života?

4. března 1877 Emil Berliner vynalezl mikrofon.

« Zpět