Poučení z krizového vývoje

Náhled na mnohé události se časem mění, mnohdy i zcela zásadně (někdy naštěstí, jindy bohužel).

Takový svatý Mikuláš se třeba nedržel své kotvy a nejenže nezodpovědně korumpoval nejmladší generaci rozdáváním dárků, ale také dohlížel na spravedlnost soudů.

S tím by dnes samozřejmě nepochodil, protože zásahy do nezávislosti soudů nelze trpět. Taky by asi moc nevycházel třeba s takovou notorickou paní komisní (protože svatý Mikuláš zlé kárá), ba ani s panem notorickým exministrem nespravedlnosti (protože svatý Mikuláš byl také patronem nevinně a nespravedlivě obviňovaných).

Lze proto pochopit, že Martin Luther a další protestanti nakonec Mikulášovi korumpování mladé generace zatrhli a vymysleli, že dárky nosí osobně Ježíšek (ten aspoň neměl skoro nic společného s právníky).

Ani oni ovšem nebyli dost důslední: zrušili sice svaté, ale kromě svaté Lucie (a tu nenapadlo nic lepšího, nežli být mimo jiné patronkou advokátů).

Takový svatý Augustin byl zase nejen učitel, ale i právník (vidíte: typicky mafiánské propojení), a co horšího, neuměl ani rusky ani ruštinu nestudoval, takže mu chyběly základní předpoklady moudrosti a byl akreditačně zcela nepoužitelný (výmluvu neexistence ruštiny za jeho života pochopitelně nelze uznat).

Těch právníků a jejich zhoubného vlivu je prostě opravdu těžké se zbavit. Narážíme na ně dočista všude.

Z úplně jiných časů a jiného soudku můžeme připomenout třeba paní Magdalenu Dobromilu Rettigovou, která se dokonce pustila do sepsání knihy Kafíčko, aby ho lidé nemuseli pít v kavárnách, místech, kde byly k mání všelijaké podezřelé tiskoviny, dokonce i noviny, způsobilé kazit nejen mládež, ale i dospělé. I když sama studovat nemohla, není divu, že se tato osoba, odmítající blahodárné působení médií, aspoň provdala za právníka.

Včera jsme si ovšem také skromně připomněli, že pan premiér nám už vysvětlil mnohé, a že nám svého času (v Lidových novinách) připomněl, že v čele občanské akční komise, nepřesně zvané akreditační, ač jejím posláním i zálibou je naopak neakreditovat, ať to stojí, co to stojí, trčí coby notorická šéfová čelná česká marxistka, která, jak je v leninském pojetí pravdy a spravedlnosti obvyklé, rozhoduje podle svých pocitů a známostí (jak pravil tamtéž).

Kdybychom si to uvědomili včas, mohli jsme osud třeba takových plzeňských práv, ale i mnoha jiných fakult a vysokých škol, znát zcela přesně libovolně daleko do budoucnosti.

Neboť pro pravé marxisty přece platí poučení (z krizových vývojů), na nichž se demokraticky na pokyn svých šéfů usnesli (a na nichž mění náhled na mnohé události, ne-li všecky).

„Stanovisko vedení je takové, že co se odváží aktivního odporu, rozbijeme nemilosrdně, ať by to stálo, co to stálo,“ můžeme si ocitovat jednoho z nejoblíbenějších politiků a právníků své doby.

Kdybychom si jen uvědomili, že v čele sice neakreditující, leč přesto prý akreditační, komise stojí čelná marxistka, hned bychom si byli vědomi zásadní závaznosti oné zásady, kterou tak pregnantně za všechny marxistky vyjádřil onen z nejoblíbenějších politiků a právníků své doby, pan doktor Augustin Husák, později raději pan Gustáv Husák (Augustin byl přece jenom svatý), sice bohužel taky právník, ale hlavně marxista.

A ti darební plzeňští studenti nejenže demonstrovali na svých bílých demonstracích, nejenže sehnali deset tisíc podpisů na petici na podporu své fakulty, ale dočista paní komisní znemožnili tím, že doslovně citovali její výroky (čímž je vyzradili široké veřejnosti, jež by jinak mohla přeslechnout).

« Zpět