Poučky z (nejen) mediálního světa

Když mi jeden z nových proděkanů plzeňských práv (jistě si vzpomene, ostatně bylo nás tam tehdy víc než deset) říkal, že pověsti a postavení studentů i ostatních učitelů hodně prospěje, když strhnu pozornost médií na sebe, nezdál se mi ten nápad tak pitomý jako teď (taky jsem se domníval, že když jsem něco neudělal, nemůžou mi to hodit na hlavu a tak nějak jsem tiše předpokládal, že láska a pravda opravdu zvítězí, i když třeba ne hned). Ovšem i takový naivní bloud, jakým jsem byl, po nějaké době na výsluní mediální přízně začne pátrat po zákonitostech tohoto prazvláštního světa.

Například jsem se od expertů dozvěděl, že pro politika je ideální, když se v období mezi volbami dostane do vedení jakékoli instituce (úřadu, banky, pošty, školy), kterou pak sice totálně rozloží objevováním skutečných, domnělých a třeba i vymyšlených nepravostí (kde žádná není, stejně ji najde, a často o to zajímavější), o jejichž odhalení referuje zhruba jednou týdně (pokud možno ne v pátek, i když i pátek lepší než nic), ale dostane se tím do světla reflektorů (například televizních) v době, kdy si ostatní o tom mohou leda nechat zdát.

Měsíc jedna starší dáma prorokovala cosi, co se potom další měsíce jako údajně nestranný kontrolor zuřivě (nebo zoufale?) snažila prokázat (už to by ve většině civilizovaných zemí, a dokonce i v řadě těch, jež za zrovna civilizované nepovažujeme, znamenalo, že se nemůže ke škole jako kontrolor ani přiblížit, protože říkala předem, co potom chtěla najít), navzdory všemu úsilí jak se zdá z větší části marně.

I když vystudovala ruštinu, dnes se živí jako politolog a tak určitě ví to, na co jsme my ostatní, ve vědách politických (i v ruštině) méně zběhlí museli bolestně přijít sami: jediný skutečně nebezpečný nepřítel je totiž ten vnitřní.

Ano, způsob jakým se u nás dělá politika, se většině lidí upřímně hnusí (jak nesmírně pravdivě a moudře pravil v deníku Právo Karel Schwarzenberg).

Upřímně se obávám, že pokračování příště.

P.S. Ranní televize dnes stručně informovala, že jedny noviny objevily, že univerzitní komise prověří případné rychlostudium advokátů, soudců nebo státních zástupců z plzeňských práv (prostě jinak řečeno, absolventů plzeňských práv). Noviny k tomu samozřejmě dodaly, že se bude prověřovat studium důležitých lidí, já se ale skromně domnívám, že všichni lidé jsou důležití.

Ale především: „komise prověří.“ Prověří, to znamená bude prověřovat, neboli začne prověřovat. Po všech těch pomluvách, dehonestacích a z tlustého prstu vycucaných obviněních „bude prověřovat.“

Zkuste se zamyslet: po všech těch tvrzeních, pomluvách a dehonestacích mohou vůbec ti, kteří jim s různou mírou nadšení přikyvovali (protože tím získali nové, lepší židle a asi se tím stali v novinovém pojetí „důležitými lidmi“), právě tihle, zjistit, že vše bylo v pořádku? Dobrá zpráva je, že se začne prověřovat, protože to znamená, že až dosud šlo přinejmenším o domněnky (nemůžu říct, že to byly jen hloupé kecy, protože jejich autoři se přece mohli také mýlit). Ale to, že domněnku bude prověřovat ten, kdo ji vypustil do světa, mne vírou v objektivitu posouzení moc nenaplňuje.

Bohužel, jediný skutečně nebezpečný nepřítel je opravdu ten vnitřní. Přemýšlejte prosím.

P.S. Slíbil jsem odpovědi na některé otázky, tak si dovoluji v tom pokračovat:

Opravdu jste odešel z fakulty potom, co nynější děkan slíbil, že nepřipustí propouštění učitelů a že bude bránit všechny studenty (nejen toho jednoho, který ho pořád podporuje)?

ANO

Záběr, kde po své rezignaci na funkci proděkana za potlesku studentů vyjadřujících Vám podporu odcházíte z auly, máváte na rozloučenou a na chodbě si podáváte ruku s přicházejícím novým panem děkanem, promítla ČT naposledy 20.ledna, ovšem bez zvuku. Je pravda, že jste mu říkal, že jste svou část dohody splnil?

Pro změnu ANO.

« Zpět