Povolání plagiátor

Jsou profese, jež byly kdysi uctívány a zanikly (a nemusí jít třeba o uznávané dohazovače typu Kecala z Prodané nevěsty, ale třeba o uhlíře či dráteníky), jsou povolání, jež moc uctívána nebyla a zanikla stejně (například kati), a jsou také povolání, jež sice přetrvala věky, ale jejichž hodnocení se v průběhu dějin radikálně mění. Z dvorských šašků, mezi jejichž hlavní role patřil fackovací, nebo spíš kopací, panák, vyrostli uctívaní herci.

Z vyzáblých (a zpravidla vykastrovaných) zpěváčků vytvářejících zvukový doprovod mlaskavému obžerství mocných se staly superstars. Chrámové kněžky pohanských božstev provozovaly to, co dnes označujeme jako prostituci, za několik tisíc let trvajícího obdivu, zatímco dnešní kněžky lásky si o nějakém obdivu mas mohou leda nechat zdát.

Nejde ostatně o nějaký nový trend, o čemž ostatně svědčí i česká příjmení. Uhlířů, ba i Vápeníků nebo Dráteníků máme habaděj, ale neznám nikoho, kdo by se jmenoval po nejstarším povolání světa (ať už ve verzi spisovné nebo spíše lidovější). Nedejme se mýlit, že nejspíš neznáme žádného Jana Veterináře (ač jde o profesi opravdu ctihodnou) a nejspíš ani žádného Josefa Zubaře či Pavla Dentistu. To proto, že veterináři odvozují svůj původ od někdejších rasů (což moc obdivovaná profese rozhodně nebyla) a zubaři zase měli své předchůdce v odbornících zpracovávajících materiály podobné tvrdosti jako zuby podobnými nástroji jako zubaři (kleště, kladivo). A Kovářů máme naštěstí spoustu.

Některá neuctívaná povolání, třeba fízlové a udavači, odměňovaná v minulosti často z majetku udaného, anebo fackami či kopanci z provenience téhož, avšak jinak obecně opovrhovaná, se postupně probíjejí na výsluní. Z minulosti k nám nepromlouvají laskavá sdělení nějakého Petra Fízla či třeba Jana Bonzáka, ale kdoví, zda se časem nedočkáme nějakého toho pana Františka Transparentního (neboť staré dobré udávání se nově halí do moderního hávu transparentnosti, ač jak praví Shakespeare, i pod jiným jménem růže se rdí stejně, což, jak si teď uvědomuji, je zcela nepřípadný příměr, neboť špicl se nerdí, leda brunátní, o překladu, že pod jiným jménem růže voněla by stejně ani nemluvě, neb ukoptění zapšklí fízlové nepatří mezi bytosti právě vonné).

Některá jiná povolání překvapivě nezanikla, třeba opisovači různých textů nezmizeli ani s objevem knihtisku a z hodinové mzdy jednoho nejmenovaného exnáměstka lze usuzovat, že bezduché opisování je i dnes docela výnosné řemeslo.

Jen Bůh ovšem ví, proč potrestali pana exnáměstka právě takhle. Nenechali ho psát například tisíckrát: nemám si říkat o peníze doktoru Uzunoglu (to je ten pán, který tvrdí, že po něm pan exnáměstek Korbel chtěl úplatek a o němž soudy pravomocně rozhodly, že zpravidla nelže), ale skoro sedmdesátkrát opsat přihlouplý dopis se spoustou početních chyb a různých právních nesmyslů. Jenže tím dali příležitost spoustě absolventů plzeňských práv, aby předvedli, jak jsou opravdu, ale opravdu dobří. A protože všechno zlé je k něčemu dobré (bohužel i naopak), možná by z obyčejného školního trestu mohla vzniknout zajímavá právnická (a snad i matematická) soutěž: do placu se hodí naprostá, skutečně totální, stupidita a soutěžící se na ni budou snažit odborně a fundovaně zareagovat. Dovoluji si předložit Vám jeden ze soutěžních příspěvků, který mi byl přeposlán (samozřejmě nikoli anonymně, neboť duševně zdraví lidé, pokud vím, anonymy nepíší).

Takže například:

(zadání: necelému procentu plzeňských absolventů byly rozeslány v podstatě totožné hanopisy, v nichž se jim vyhrožuje, že jejich už nijak blíže neidentifikovaný vysokoškolský „diplom magistr“ bude zrušen coby osvědčení vydané v rozporu s právními předpisy):

(povinný úvod) Vaše Magnificence, vážený pane rektore,

s velkým očekáváním jsem obdržel Váš dopis ze dne 26.května 2010. To proto, že již týdny a měsíce před tímto datem mne oslovovala řada novinářů, především ze serveru Aktuálně.cz a z České televize a sdělovali mi, že tento dopis, adresovaný mé osobě již mají, dotazovali se, zda jsem jej obdržel, kdy, respektive proč ještě ne a také co mu říkám. Já jsem však až dosud nebyl Vaší Univerzitou nijak kontaktován…

(vlastní soutěžní text:)

List sepsaný údajně Mgr. Korbelem a opatřený jen jeho velmi nečitelnou parafou, označuje Západočeskou Univerzitu v Plzni za věcně a místně příslušný správní orgán podle § 57 odst. 7 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, a vysokoškolský diplom za osvědčení. Z právního hlediska je obojí samozřejmě nesmysl.

Ustanovení § 57 odst. 7 zákona o vysokých školách stanoví, že vysokoškolský diplom a dodatek k němu jsou veřejné listiny, že jsou opatřeny státním znakem a že je v nich uvedena vysoká škola, která diplom uděluje a titul, který je udělován. Nic z toho nemůže znamenat přiznání věcné a místní příslušnosti, případně ani funkční či další (osobní) příslušnosti, o kterých se Mgr. Korbel zřejmě ze skromnosti nezmiňuje.

ZČU ani jiná vysoká škola není orgánem veřejné moci a není a nemůže proto být správním orgánem… I pokud bychom mohli o použití správního řádu hovořit (ale podle výslovné dikce § 68 odst. 1 zákona o vysokých školách nemůžeme), pak, jak Vás upozornily zřejmě již desítky absolventů ZČU, neoprávněně zhanobených podobně jako já, byl by vysokoškolský diplom rozhodnutím vydaným v podobě dokladu. Podle § 57 odst. 1 písm.c), § 57 odst. 4 a dalších ustanovení zákona o vysokých školách je vysokoškolský diplom dokladem o studiu ve studijním programu, jinak řečeno, rozhodnutím vydaným ve formě (podobě) dokladu.

Podle § 57 odst. 8 zákona o vysokých školách je rozdíl mezi doklady podle odst 1 (kam v písmeni c) zákon řadí i vysokoškolský diplom) a mezi osvědčeními, z čehož by normální právník snadno vyvodil, že diplom a osvědčení není totéž (když to říká zákon výslovně). Mgr. Korbel to neví, nebo se spíš tváří, že to neví, protože skutečně nevědět to snad ani nemůže. Možná i proto se nenamáhá nijak identifikovat osvědčení, které chce zrušit a nazývá ho zcela lajdácky „diplom magistr,“ což je něco, co v naší zemi neexistuje. Asi proto, že sám ví, že za peníze káže nesmysly, nenamáhal se ani identifikovat diplom, kterého se podle něj má řízení týkat, uvádí jen, že jde u můj („Váš…“) „diplom magistr." Už to samo činí jeho text nepoužitelným pro jakékoli úřední řízení a myslím, že to sám musí vědět.

Podstatné jsou však i další okolnosti, které pan Mgr. Korbel zcela přehlíží. Nejenže nedočetl, nebo nechtěl dočíst od § 57 odst. 7 zákona o vysokých školách až k následujícímu odstavci 8, ze kterého by musel vyčíst, že diplom není osvědčení (možná tam nedočetl právě proto!).

(hlavní myšlenky soutěžního textu:)

Pokud by ale četl zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, od začátku, musel by v něm poměrně brzy narazit na § 2. Teď nemám na mysli zákaz působení politických stran na vysokých školách (stanovený také v § 2), jehož je pan děkan Pospíšil tak pěkným příkladem. Mám na mysli § 2 odst. 9 zákona o vysokých školách, podle kterého jen vysoká škola může přiznávat akademické tituly. Podle § 57 odst. 7 téhož zákona o vysokých školách se diplomem akademický titul uděluje.

Přiznává se tedy (podle § 2 odst. 9 zákona o vysokých školách) nějaké právo (titul) a tento titul se diplomem uděluje (§ 57 odst. 7 zákona o vysokých školách). Postavení adresáta diplomu se tedy jeho vydáním zásadně mění, diplomem se mu uděluje, resp. přiznává, akademický titul, který dříve neměl. Odborník na správní právo Dr. Staša v době, kdy ještě neučil na plzeňské fakultě a nepodléhal tedy jejímu vedení, napsal, že akty, jimiž se zakládají, mění nebo ruší práva a povinnosti subjektů práva jsou konstitutivní (Správní právo, C.H.Beck, Praha 2003, str. 117). Tentýž doktor Staša v téže učebnici napsal, že osvědčením, neboli potvrzením se osvědčují okolnosti úředně zřejmé a před vydáním potvrzení již existující (str.185–186), jako třeba potvrzení o studiu.

Podstatné je, že i pan doktor Staša v době, kdy ještě neučil na plzeňské fakultě, v této učebnici psal jednak o osvědčeních, jednak o jiných úkonech… Jako příklad takového úkonu (jiného než osvědčení) pak právě na str. 185 zmíněné učebnice uvádí „vysokoškolský diplom.“ V době, kdy nebyl ekonomicky závislý na nynějším vedení právnické fakulty tedy chudák expert napsal dokonce do učebnice, že vysokoškolský diplom není osvědčení…

« Zpět