Pozor na Venezuelu!

Ve Venezuele sice nežijeme. Ale přesto nežijeme v úplně dokonalé zemi.

Například stranická organizace zatím relativně nejsilnější pravicové strany v Praze 10 se postavila, a to prý dokonce důrazně, za lobbistu, jehož vyloučení tak obětavě a úporně prosazoval notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti.

Což je jen stěží pochopitelné, protože dotyčný byl přece korektně a transparentně vyloučen za neodpustitelné prozrazení jednoho z nejpřísněji střežených vnitrostranických tajemství.

V rozhovoru pro Parlamentní listy ze dne 9.8.2013, za který byl oficiálně vyloučen ze strany, totiž zaujatě hovořil, cituji, o „hlupácích typu Jiřího Pospíšila.“

Možná by měl být z oné strany exemplárně vyloučen i novinář, na něhož si došláply příslušné orgány za vtipkování o marihuaně.

Že v oné straně není, nic nevadí, vždyť přece notorický pan exministr prosadil i vyloučení poslance, který už v oné straně taky nebyl (neb z ní již dříve vystoupil).

A my, kdož máme tu smůlu, že notorického pana exministra známe už dlouho (dokonce ještě z časů, kdy hrdě bojoval za svou rodnou Občanskou demokratickou, hm, alianci, jíž zůstal věrný až do konce, tedy do konce její účasti ve vládě), si přece vzpomeneme, jak kritizoval plzeňská studia jednoho z někdejších expremiérů. Který ovšem na plzeňských právech nikdy nestudoval (neboť studoval na právech pražských, odkud jeho diplomovou práci odnesla rozbouřená Vltava). A ukázal (tedy notorický pan exministr), že se nebojí žádné špíny, aby mediálně zdokumentoval svou zásadní čističskou zaujatost. To když lezl při pátrání po expremiérské kvalifikační práci pod skříň na plzeňském děkanátu, aby na vlastních loktech doložil hrubě nedbalou očistu tamní podlahy (jako dlouholetý učitel plzeňské právnické fakulty samozřejmě musel vědět, že práce se pod skříně neukládají, ostatně i ty disertace, na jejichž zmizení či lépe neexistenci si znovuvybudoval kariéru, přece byly nečekaně ukryty, a za okázalého nezájmu médií i nalezeny, přímo v univerzitní knihovně).

Ne, v dokonalé zemi bohužel nežijeme.

Ale budeme!

Rozhodně nás nečeká žádný děs a hrůza jako třeba lidi v daleké Venezuele.

Považte, kolem dnešní čtvrté ranní nám novinky přinesly šokující novinu, že tam řádí gang, který zcela nezákonně na ulici přepadává a stříhá ženy a dívky a krade jim vlasy (jež pak draze prodává na paruky a příčesky). Přepadená se obávala, že jí útočníci seberou mobil, ale oni ji bleskově ostříhali.

Taková nezákonnost se u nás rozhodně stát nemůže, alespoň ne po Novém roce. Na ulicích bude vládnout zákon a pořádek, a to hned z několika důvodů (jistota je totiž jistota).

Jednak se podle § 97 odst. 2 nového občanského zákoníku má za to, že souhlas k oddělení části těla, jež se znovu obnoví, byl udělen. Takže když Vás obstoupí nad ránem parta útočníků, nemusíte se obávat žádné nezákonnosti. Prostě Vás zcela v souladu se zákonem ostříhají.

Za tiché závisti někdejších nomenklaturních bojovníků, kteří se ztrapňovali hesly „máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás,“ a podobně stupidními, avšak nenapadlo je přijít s tím, že dlouhovlasí disidenti s ostříháním podle zákona souhlasí. Tedy notorickou paní komisní to určitě napadlo, jako každá správná věc, ale nějak to v onom sdružení neuvědomělejších občanů (jak byla nazývána přímo v Ústavě tehdejší KSČ), v němž usilovně bojovala proti imperialismu, bohužel zapadlo. Takže, za prvé Vaše pouliční ostříhání bude zcela legální, protože podle zákona se má za to, že s ním souhlasíte.

A krom toho, podle § 7 nového občanského zákoníku, jedná-li někdo určitým způsobem, má se za to, že jedná poctivě a v dobré víře. No, a zkuste někoho ostříhat neurčitě! To bych byl docela zvědav, jak byste to vykouzlili.

« Zpět