Pravda z horka

Leccos lze vysvětlit tím, že někdo prorocky předpokládal, že lidé, případně on sám, prostě zblbnou z horka.

Že horkem zmožení lidé blábolí zhusta naprosté nesmysly, ba dokonce pitomosti, je celkem běžným jevem.

Někdy však bezradně tápeme v temnotách, zda mnohá prohlášení, jež se nám občas nepodaří nezaslechnout, nebyla způsobena právě houfně padajícími teplotními rekordy? Nemůžeme totiž na teplo svádět kdejakou pitomost, už proto, že mnohé se objevily ještě dřív, než vedro udeřilo. A taky musíme vzít v potaz věštecké schopnosti některých bytostí.

Paní komisní například, bez ohledu na to, zda si přitom předem vyvěštila, že bude vedro rozpouštějící mozky, prohlásila mimo jiné, že náš stát nekompromisně ovládá mafie. Ať už k tomu dospěla prorockým změknutím mozku z horka, nebo jakkoli jinak, nemůžeme nepřiznat, že má (jak je ostatně v kraji zvykem) pravdu.

Právě nyní si totiž jeden z největších mafiánů v zemi (jak komentátor Reflexu ohodnotil laskavého kmotříčka, který hned na první schůzce panu dvojitému exministrovi spravedlnosti schválil pana nejvyššího státního zástupce) předvolal pana premiéra, aby mu vysvětlil, proč jeho maňáska (jak pana dvojitého exministra výstižně ohodnotil pro změnu bývalý pan ministr školství) vyhodil z vlády? Existuje snad lepší důkaz toho, že stát ovládá mafie?

Tím tedy bylo potvrzeno další ze skvělých, prorockým vedrem zplozených, proroctví jedné starší komisní dámy vládnoucí občanské komisi pro zneškodňování vysokých škol a jiných nebezpečí pro mír a socialismus.

Už dříve bylo například doloženo (výpisem z obchodního rejstříku), že mafie ovládá školství (například když jsou realizovány studijní programy zaměřené prioritně na soudce a státní zástupce, a to institucí, v jejímž čele sedí paní, jež má kontrolovat vysoké školy).

Zmíněná dáma se stejnou zarážející přesností prorokovala také vítězství komunismu v Americe, zejména Střední, Jižní a Severní. Ačkoli jsem se tamních mývalů opakovaně ptal, nezodpovědně mi tvrdili, že nic podobného komunismu v džungli nezahlédli. Ale mýval přece jen moc bystrý zrak nemá, a protože komunismus, a to ani vítězný, není k jídlu, mohli ho celkem snadno přehlédnout.

Kromě respektu k proroctvím je ovšem třeba v rámci teplotní otupělosti také ctít ty správné tradice.

Už příklad nového občanského zákoníku nám totiž ukázal, že nestačí jen tupě přebírat znění pradávných předpisů (i když v případě právě zmiňovaného kodexu se zrovna tohle většinou dělo), ale že přístup k nim musí být tvůrčí, vpravdě vědecký (neboli archeologický), zejména v tom směru, že do prastarých paragrafů budou zakomponovány, případně alespoň mechanicky vloženy, pokyny a normy ještě podstatně starší.

Dovolil jsem si přitom při pátku citovat ze Žižkova vojenského řádu hned první pokyn, že každý musí poslouchat svého hejtmana (a pokud se tomu někdo vzpříčí, je třeba jej nejraději popravit, ať již stínáním, topením, věšením či upalováním, kteréžto humánní sankce vyjmenovával pokyn dvanáctý). I na dokumentu jednookého hejtmana je přitom vidět, jak zcela zaslepeně pohlížel na potřebu společenské regulace, zjevně ovlivněn tím, že už hejtmanem byl.

Například pro onoho pána, jemuž se v uplývajícím týdnů zcela zaslouženě dostalo nečekaně mnoha čestných titulů (například titulu největšího hrobaře právního státu, který mu přiřkly Britské listy), by takový pokyn prozatím byl celkem na nic. Jak už jsem zmínil, i pan Okamura sice konečně napsal, že je třeba, aby se pan dvojitý exministr vrátil do svého bydliště (neboť, jak pan Okamura uznal, „patří na Bory“), avšak k tomu je přece zapotřebí nějakých významných pravomocí.

Pro použití v moderní společnosti je proto nutno dotyčné první pravidlo Žižkova vojenského řádu modifikovat tak, že každý musí poslouchat, a to slepě, nikoli snad svého hejtmana, ale každého, kdo se uchází o funkci hejtmana poté, co byl vyhozen z křesla ministra spravedlnosti. Bylo by vhodné je nějakou drobnou novelou začlenit do nového občanského zákoníku, aby bylo v onom krásně přehledném předpise snadno k nalezení. Hlavně však když do nového občanského zákoníku vmísíme Žižkův vojenský řád, nebude v něm chybět snad už vůbec nic.

« Zpět