Pravdu!

I kvalitní alkohol může přivodit kocovinu, natož pak nekvalitní bláboly. Proto se poslední dny probouzíme do (ne z) děsivých snů.

Onen tragický příměr nepochází ode mne, ale od jedné z těch skvělých studentek plzeňských práv, jež vyrazily (a s nimi vyrazili i studenti a učitelé, abych nikomu z těch úžasných lidí nekřivdil) do mrazu bojovat za svou školu s byrokratickou tupostí, opilou nejen mocí, s bezprávím, závistí a zapšklostí. Jen dva režimy, prohlásila dívka, jejíž jméno aktuálně.cz nezveřejnilo, zavíraly vysoké školy: nacistický a komunistický.

Císař Ferdinand II. po bitvě na Bílé hoře rozhodně nepřekypoval velkorysostí (jak o tom svědčí staroměstská poprava) a uvažoval i o tom, že nechá zbořit (a zrušit) Karolinum a místo něj postavit moderní popraviště. Jenže to neudělal, protože to navzdory své pomstychtivosti byl vzdělaný, inteligentní člověk.

Jen ty nejhorší, nejnelidštější, nejbarbarštější totalitní režimy, prodchnuté tupým úředničením, se odhodlaly brát mladým lidem právo na vzdělání. I ty nejpitomější myšlenky ovšem najdou občas své, zpravidla ideově spřízněné, následovníky. Jak s očima rozevřenýma nevěřícím údivem vidíme i nyní.

Víkend je čas vysvětlovat. Rodičům, že škola, o které Akreditační komise v roce 2008 pěla chválu, je přinejmenším stejně dobrá, jako ty ostatní. Že poplašná zpráva, kterou jedna komisní dáma vypustila do médií, není ještě nic. Protože i Akreditační komise teď asi dva týdny teprve bude sepisovat své (pozor:) doporučení. Že to prostě je jen a jen poplašná zpráva.

Že pan expremiér prozradil sice státní, ale dávno veřejné tajemství, že Pospíšil je neschopný, i když po jeho tancích s paní šéfovou zvenku vypadá jako schopný všeho.

Že pan ministr školství si maličko přidal, když v tisku rozhořčeně na tuto poplašnou zprávu reagoval tím, že Dvořáková opakovaně znovu selhala (podle mne si totiž přidal navíc „se“ na začátku posledního slova).

Že paní profesorka Dvořáková měla v Parlamentních listech pravdu, když říkala, že ti, kdo vyhnali svou neschopností a bezcharakterností do ulic stovky lidí, by měli odejít.

Ten, či spíše ta, komu se zbořil svět, když komunismus v Americe nezvítězil, zřejmě musí dál ohromovat sděleními podobné intelektuální úrovně jako bylo proroctví o slavném vítězství amerického komunismu.

V demokratické zemi si to ale nemusíme nechat líbit, i kdyby ji snad podporoval ministr, jehož (jedinou) funkcí je být líbivý.

Polarizace se ale začíná vyjasňovat. Na jedné straně zkrachovalé existence, které si svého času všelijaké aféry vymýšlely, aby zamaskovaly svou neschopnost studovat, řídit či dělat cokoli smysluplného, na druhé straně stovky (ne tři, ale daleko víc, podle policejních odhadů až dvakrát víc) studentů a učitelů, nadaných, naplněných ideály, toužících po vzdělání, zastávajících lidskost a solidaritu, lásku, studentů a učitelů: Vás.

Víkend je čas vysvětlování. Říkejte pravdu.

Pravda je utluče. S pravdou oni nevydrží, jakýkoli dotyk s ní je pro ně nesnesitelný.

FPr ZČU, zůstáváme!

« Zpět