Pravidla pro život

Pro případ, že bychom nevěděli, jak máme žít, existují pravidla pro život.

Pravidla, podle kterých lze žít v ideální společnosti, jsou prostá, jednoduchá, srozumitelná (minimálně všem, kdo plynně čtou staročesky) a až na několik dalších obsažena v novém občanském zákoníku.

Pro tentokrát necháme ovšem onen skvělý, starobylý kodex stranou (proč si taky hned kazit předvíkendový večer) a posvítíme si na ona nemnohá pravidla života v ideálním světě, která se už do něj nevešla.

Svět patří hrdinům! Svět patří těm, kdo zahánějí noční můry!
Svět tudíž patří notorické paní komisní a jejímu notorickému panu exministrovi.

Už jsme o tom přece psali: lidem se prostě občas zdají noční můry, ale nočním můrám se určitě zdá o notorických exministrech a neméně notorických předsedkyních.

Však taky fond pojmenovaný po panu Motejlovi, který nenašel pro notorickou paní předsedkyni dobrého slova kromě možná nepřeložitelného arabského výrazu, v jehož čele notorická paní předsedkyně sedí (a protikorupčně tam rozděluje miliony těm, kdo tam sedí vedle ní) ve včerejších televizních Otázkách protikandidáty pana exministra pěkně pohaněl (jak na to pan exministr mnoha zoufale rušivými výkřiky marně poukazoval).

Základem ekonomického života je směna, učil už přece Karel Marx. Paní komisní neblahé paměti přislíbila nejen bezproblémovou akreditaci, ale i mediální pochvalu pro plzeňská práva jen a jen za pouhé zvolení pana profesora, s nímž se jí dobře pije (například na fotografiích u úvahy Ilustrovaná II), jak o tom diskrétně poreferoval pan notorický exministr na You Tube v monologu „Dohoda s Dvořákovou.“ Je proto jen logické, že instituce, vedená paní komisní nyní objektivně, nestranně a transparentně pohanila jeho protikandidáty, přesně v souladu se základním ekonomických zákonem (zákonem směny jedné hodnoty za jinou).

Je třeba sice žít v souladu s Marxovými zákony, například zákonem směny, avšak vždy protikorupčně.

Pan notorický exministr kmotrovské spravedlnosti (jak jej označovala některá média) sice v ministerské roli nestihl žádná protikorupční opatření (zřejmě proto, že musel kritizovat své kolegy za nedostatky v protikorupční činnosti, a taky byl ministrem spravedlnosti jen dvakrát). Ukázal nám však základní pravidla protikorupčního života již dřív.

Když někomu údajně z přátelství půjčujete své vlastní peníze, nemůže to logicky být nijak jinak, nežli že jste hanebným korupčníkem. Ovšem když rozdáváte studentům, kteří Vás volili do funkce, školní dvacetitisíce, jste naopak morální gigant.Jak protikorupčně prosté.

Včerejší Otázky nám ovšem navíc ukazují novou cestu z metylalkoholové tragédie. Doufejme jen, že ji politici včas rozeznají a neprodleně svěří notorickému panu exministrovi potřebné neomezené pravomoci. Viděli jsme totiž, že slíbil vyházet drtivou většinu zaměstnanců krajského úřadu.

Během svého vnuceného kralování na alma mater vyházel většinu svých spolupracovníků.

Na ministerstvu však své spolupracovníky nevyházel, ale naopak vhodně rozmnožoval.

Nyní je v další funkci opět slibuje povyhazovat.

Jeho zlaté reformní činy tudíž působí ob jeden.

Na fakultě si stoupl na schod, zařečnil neurčitě o reformách, a vše bylo vyřešeno, národ tleskal a problém zmizel.

Na ministerstvu to nefungovalo, ať stál na ministerském chodníku sebe líp.

Ale podle pravidla „ob jeden“ by k vyřešení nynější krize mělo stačit, aby promluvil o metyalkoholové krizi. Že by to nestálo za chvíli hrůzovlády?

« Zpět