Právní názor musíme ctít...

Že by snad za každou cenu?

Pokrok je mimo jiné v tom, že za právní názor nelze v právním státě nikoho pronásledovat (takže profesionální pronásledovatelé zřejmě mohou klidně spát, neboť jen použili své moci k realizaci svého právního názoru).

Právní názor prostě musíme ctít.

Otázkou samozřejmě je, zda to platí i o stupidním, případně ještě o něco hloupějším právním názoru, například že uskutečňování práva soukromého je nezávislé na uskutečňování práva veřejného a podobně.

Určení pravomoci soudu je samozřejmě předmětem ryze veřejnoprávní úpravy, a přece je jen v první stovce paragrafů nového občanského zákoníku právní úprava pravomoci soudu obsažena v § 12, § 26 odst. 2, § 29 odst. 2, ve všech třech odstavcích § 34, v § 36, v obou odstavcích § 37, § 42, § 44, v obou odstavcích § 46, v § 48, § 50, § 54, § 56 až 62, v § 64 až 66 odst. 1, v § 71 a 72 a v § 100 odst. 1 a 2.

Že by byl nový občanský zákoník vlastně veřejnoprávní předpis?

To by samozřejmě byla velice dobrá zpráva, protože bychom při uskutečňování občanského práva nemuseli přihlížet k novému občanskému zákoníku, což by bylo opravdu neobyčejně prospěšné.

K posuzování otázky, zda musíme ctít i celkem debilní právní názor, se nám díky mohutnému společenskému kvasu nabízí skutečně, ba spíše neskutečně, mnoho příkladů:

Je třeba ctít právní názor, že odvolání proti usnesením sepsaným panem spravedlnostním náměstkem není přípustné, i když správní řád výslovně říká, že přípustné je? Kdo je to ovšem nějaký správní řád, aby mohl oponovat panu náměstkovi?

Je třeba ctít právní názor, že pět děleno dvěma je šest (pětičlenná komise schopná se usnášet polovinou členů je podle dopisu téhož autora čj. R-377–10 schopna usnášení za přítomnosti šesti svých členů)?

Je třeba ctít názor, že nový občanský zákoník je moderní předpis, i když je sepsán poctivou staročeštinou a sestaven z paragrafů z dob feudalismu?

Je třeba ctít právní názor, že ustanovení Ústavy o poslanecké imunitě jsou bezvýznamný blábol, jehož čtení je nehodno správného prokurátora, pardon,státního zástupce?

Na druhou stranu, buďme rádi za pokrok.

Husa za pravdu upálili, a co by jeho popelu pomohlo, kdyby se zjistilo, že soud se s procesními pravidly zase tak moc nepáral?

Známí ruští vynálezci Jarcev a Frolov, kteří vynalezli železnici, navíc přenosnou, ji v rámci přenášení, jak známo, definitivně ztratili v sibiřských bažinách.

Reformátoři na jedné nejmenované plzeňské právnické fakultě iniciativně poztráceli spousty prací, které se většinou našly do týdne (překvapivě v knihovně) či jen o něco později (pravda ovšem je, že ani rusofilským komisařkám se přes veškeré výrobní úsilí nepodařilo dodat dostatečně bezedné sibiřské bahno).

Tak raději: Před námi je léto.
Zkusme si ho užít.

« Zpět