Právníci na útěku

aneb proč mlčet o tak velkých zásluhách?

Mlčení sice není absolutní (například Týden přinesl o panu nespravedlnostním exministrovi článek: Konec primadony), ale přece jen je nemalé.

Generální úřad pro islámské záležitosti třeba v pátek doporučil v nynějších pohnutých dnech neriskovat životy věřících a necestovat na Mars.

Tady sami vidíte, jak se média nečekaně odchylují od svého poslání a úkolu objektivně informovat o věcech, které jsou skutečně důležité.

Přitom ještě před pár lety to tak bylo a zprávy byly především o věcech životně důležitých pro celou společnost.

Vzpomeňme třeba fotografii notorického pana exministra odcházejícího na WC („ministrova práce na reformě vrcholí“) či ještě starší snímky z umývárny („exministr čistí fakultu“) nebo ze schodů (pro změnu opět reforma). Vzpomeňme uctivých komentářů, jak se panu exministrovi podařilo výrazně zvýšit průměrný učitelský plat na fakultě (a to dokonce jen tím, že zvedl ten svůj, věren heslu, že peníze kazí lidi, takže pro jejich držení se musí obětovat ti nezkazitelní, především on).

Ale nikdo teď uctivě nekomentuje, že například dokázal, jak moc se mýlil Moliére.

Tento nezaslouženě slavný francouzský právník (podle některých totiž vystudoval práva v Orleánsu jen od roku 1641 do roku 1642, tedy, jak se zdá, za dobu výrazně kratší, nežli je standardní doba studia) totiž proslul mimo jiné citátem, že ten, kdo jednou zradil, už o důvěru žádá marně.

A sami vidíte, že notorický pan exministr kmotrovské spravedlnosti v rozporu s tímto mylným Moliérovým tvrzením opět přesvědčil a přesunul se k novým, lepším straníkům na jejich zřejně nadějnější kandidátku.

Ještě mnohem trestuhodnější ovšem je, že vůbec nikdo si nevšiml dokonce ani tak drtivého úspěchu, jakým je, že notorický pan exministr mohutně překonal i otce naší české ekonomické transformace a sametové revoluce vůbec.

Proto bych si skromně dovolil navrhnout například příslušné heslo do Wikipedie či podobných encyklopedií:

Počátkem devadesátých let 20. století několik celkem bezvýznamných politiků prosazovalo, aby transformace ekonomiky byla realizována před ustanovením právního rámce majetkových vztahů a v zásadě mimo něj. Pro tyto zanedbatelné snahy se vžilo označeno: útěk před právníky. Tyto myšlenky však byly nevědecké (pavědecké) a nesprávné. Po více nežli desetiletí intenzivní vědecké práce se podařilo požadovaného výsledku (aby se společenské a ekonomické dění v naší zemi odehrávalo bez jakéhokoli právního rámce, či spíše práva vůbec) dosáhnout přijetím nového závratně skvělého občanského zákoníku (pro který se vžilo označení: právníci na útěku)…

« Zpět