Právnická (aneb pane, pojďte si hrát)

Pane, pojďte si hrát. A na co? No přece na pitomce, na co asi jiného. Podle novopečených uklízečů z plzeňských práv se studium na vysoké (a asi i jiné) škole řídí správním řádem. Samozřejmě je to pitomost (ostatně zákon sám říká, že se studium správním řádem neřídí), ale na malý okamžik připusťme, že by to tak bylo (pak totiž krásně plasticky vynikne, jak úžasná pitomost to je).

Z věty, že diplom je veřejná listina, novopečenci a jejich poradci kupodivu nějak vyčetli, že Západočeská Univerzita je věcně a místně příslušný správní orgán. Místní příslušnost se řídí místem činnosti účastníka (ten ovšem nic nedělá, ba jistě ani dělat nechce, to škola mu chce něco dělat), nebo místem, kde je nemovitost, nebo místem trvalého bydliště účastníka. Jako děkan jsem se do srpna 2005 (kdy jsem jím být přestal, ačkoli už tehdy jsem podle novopečenců lstivě a prorocky porušoval studijní řád ze září 2006) podepsal nejméně na dva tisíce diplomů. Pamatuji si zcela jasně, že nebyly ani načmárány na zeď, ani vydlážděny do pozemku (nemovitosti jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem). A máme tu výsledky právnického testu pro naše zasloužilé zametače: je vysokoškolský diplom nemovitost? Podle nich asi ano (že by teď každý absolvent nově dostal jako diplom svou vlastní pyramidu a jako dodatek k diplomu kus pouště pod ní?), ledaže by naopak excelovali v testu geografickém kladnou odpovědí na otázku: leží v Západních Čechách Praha a Chomutov? Podle některých chlubných náznaků leží v Západních Čechách dokonce i Arménie (nehodnými držiteli titulů by prý nově měli být i dva arménští studenti, kteří netuše, co na ně zlomyslná alma mater chystá, se po dočerpání ministerského stipendia vrátili do své domoviny).

A to jsme sotva u § 11 správního řádu. Představme si, že univerzita bude chtít (nebo muset) vyslýchat svědky. Tak třeba se rozhodne pro změnu měřit stejným metrem a zaútočit na důvodně podezřelý diplom nynějšího studijního proděkana, který studoval hanebně dlouho (o roky déle než ti, kterým vytýká, že příliš dlouhým studiem zhanobili svůj akademický slib) a bude se bránit nějakým originálním výmyslem, třeba že mu to někdo povolil. Pokud bych takto osočen byl já, připomněl bych si, že potupně vrhnout kdesi u zdi nepatří mezi mé největší záliby, a že právě to by mi hrozilo, kdybych některé zvlášť vybrané jedince nečekaně potkal. Nevážil bych proto cestu do Plzně (zvlášť pokud je to kdesi v Arménii, jak zřejmě soudí novopečenci), a pokud by mne nenechali předvést školníkem, nezbylo by, než pokročit až k § 13 ve správním řádu (abych ušetřil právníkům z vedení fakulty nutnost sestavovat pátrací tým či za pouhý milion najímat dalšího experta, prozradím zcela nezištně, že je to ob jeden paragraf za tím jedenáctým). Podle něj v podobném případě místně příslušný správní orgán požádá jiný věcně příslušný správní orgán, aby za něj potřebný úkon provedl. Pro případ, že by si někdo třeba vymyslel, že jsem mu cosi povoloval já, upozorňuji, že v Chomutově působí ČVUT (vysoká škola, která vydává diplomy, tedy je podle našich metařů asi věcně příslušná). Bylo by moc fajn, kdyby se její odpověď na žádost o provedení výslechu svědka nějak vynesla srandy chtivé veřejnosti.

Co horšího, někteří nespravedlivě osočení (vím o dvou) projednávali určité problematické otázky svého studia přímo s panem rektorem. To by snad měl jít do učení k šéfce Akreditační komise (takovou příšernost mu přece nemůže nikdo přát), aby ho naučila se zdařile rozštěpit na dva, aby se sám mohl svědecky vyslechnout?

Vidíte, kolik s tím správním řádem ještě může být legrace?

Tak si pojďme hrát na správní řád. Že jsem prve říkal na pitomce? Vždyť je to totéž.

P.S. Jen mírně reportérské: Protože po nikom nelze chtít, aby si pamatoval všechny hlouposti, jimiž ho oblaží různé reportérské entity, stručně shrnuji: televizní tragédi mne nejdřív pomluvili, že fandím jakési zámořské firmě. Když se ukázalo, že v nesvatém zaujetí přehlédli zprávu jiných novin, že jsem už kdesi prohlasoval odmítnutí nároků té firmy, zaměřili se neprodleně na to, že jsem to určitě udělal špatně (já ovšem nesmím ani naznačovat, a tedy se ani nesmím pochlubit, že to bylo dobře). Proto před nedávnem usilovně znovu rejdili po Severních Čechách a nyní zřejmě v jakési noře zaslouženě (no, nevím) odpočívají. Řešení, jež velkoryse nabídl jeden kolega, totiž, že s mírným časovým odstupem zjistili, že na ty bláboly, jimiž hodlali obšťastnit národ, se opravdu nedá dívat ani v hluboké opilosti, se mi zdá příliš krásné, než aby mohlo být pravdivé. Nicméně i tak dobrá zpráva: napsal jsem, že jejich paskvily jsou pro normálního jedince zcela nesrozumitelné, a sami páni reportéři potvrdili, že mám nezpochybnitelnou pravdu.

Když mne zpytovali, naházeli kolportéři pavučin a pavučinek do schránek sousedům a našemu domácímu (poté, co je vhodně opepřili rodnými čísly úplně cizích lidí) hned dvě stránky dotazů. Vaše kancelář, psali například, vyjádřila podezření z korupční zainteresovanosti reportérů na vyznění reportáže (toto naše písemné vyjádření ovšem nějak zapomněli svého času ve svém pořadu odvysílat, no, zapomínat je přeci hluboce lidské, ne?), a chtěli vědět, zda jsme proto náhodou nepodali podnět orgánům činným v trestním řízení. A pokud ne, dodali hbitě, „znamená to, že údaje v reportáži nelze zpochybnit?“ Takže, páni kolportéři, protože jste na mne dodnes nepodali podnět orgánům činným v trestním řízení, jistě to znamená (konec konců právě podle Vás), že má sdělení o tom, že Vaše závěry jsou neskonale, hm, jak jen to říct, ach, ano: mylné, „nelze zpochybnit!“ Logika je potvora. Znáte to přece: jak by mohla být špinavá voda profiltrovaná přes ledviny milionu lidí?

« Zpět