Právnická II

Už jsem si dovolil zmínit se, dokonce opakovaně, že pokrok je pokrok a že pokrok prostě nezastavíš.

Blahé dávné paměti i starý Říman Titus Livius prohlašoval, že právo je velikou hromadou dokumentů bez ladu a skladu navršenou, a to nic netušil o tom, jakých obludných rozměrů dosáhne ta hromada třeba v našich dnech (obávám se dokonce, že kdyby to tušil, spáchal by raději příjemnější rituální sebevraždu).

Podle jedněch je vrcholem nahromadění paragrafů bez ladu, skladu a hlavně jakéhokoli smyslu návrh občanského zákoníku (protože nic horšího už prostě přijít nemůže), zatímco jiní v něm sofistikovaněji spatřují definitivní překonání dnešní neslavné praxe neustálých změn (novel) právních předpisů a změn jejich novel a změn novel jejich novel, a tak dál, s nimiž má potíže už i specializovaný software, o nebohých lidech, kteří mají podle oné hromady paragrafů žít, ani nemluvě.

Tuto vpravdě nedobrou praxi by podle některých z Vás měl právě návrh nového občanského zákoníku konečně definitivně rozmetat, protože nový pseudozákoník prostě novelizovat nelze.

A proč tedy nelze novelizovat občanský zákoník?

První varianta: Protože v něm nikdo nic nenajde, tedy ani to, co by bylo potřeba novelizovat (a určitě to nenajde případný ctižádostivý poslanec během jediného kratičkého volebního období: jen aby to nevedlo, probůh, ke snahám o prodloužení volebního období na dobu, přiměřeně potřebnou k vyhledání nějakého ustanovení v novém pseudozákoníku, například na dvěstě let).

Varianta druhá: Protože je tak hrozný, že by bylo potřeba novelizovat ho celý, a na tak šílenou práci nikoho normálního neseženete.

Konec konců už to bude skoro dva roky, co na plzeňských právech, tehdy uznávané, prestižní, fungující, prosperující, a to i ekonomicky, fakultě, začal vystrkovat rohy jakýsi pseudostudent fungující sice bez zápočtů a zkoušek, leč právě s oněmi rohy (víme, že touto ozdobou se honosí ďáblové, čerti, ba i hovězí, stačí si podle libosti vybrat), ze kterého se vyhrabal jeden z důstojných podporovatelů nového návrhu a hlavně hlavní podporovatel jeho hlavního tvůrce.

Zlí jazykové tvrdí, že nebyl nikdy schopen porozumět žádnému právnímu textu, takže upřímně uvítal (byť naštěstí nepravděpodobnou) možnost přijetí zákona, jemuž nerozumí vůbec nikdo, zřejmě včetně těch, kteří jej vytvořili (jinak by totiž asi neupozorňovali na to, co je v něm podle nich naprosto nového: vzpomeňme například oné převratné novinky, že si podle nového zákoníku budeme moci ústně pronajmout auto nebo pozemek, zatímco podle zastaralé současné úpravy si můžeme ústně pronajmout auto nebo pozemek, že soud bude moci uložit, aby si vlastník oplotil svůj pozemek, zatímco podle dnešní zcela nedostatečné úpravy soud může uložit, aby si vlastník oplotil svůj vlastní pozemek, a tak dál a dál).

Nutno ovšem říci, že kauza plzeňských práv kupodivu dala novou naději všem, kdo nejsou schopni pochopit ani písmenko právnického textu (dokonce ani takové písmenko, za něž jeden prastarý exministr fasoval několik tisíc korun, neboť univerzita konečně přiznala, že například za stručnou a celkem nic neříkající exministrovskou analýzu ochotně vyplázla tři sta tisíc korun).

Když se totiž celkem úspěšně za právníky mohou prohlašovat osoby, které neumí přečíst ani ten zákon, o kterém za příjemný školní milionek dlouze, byť nudně, píší (autor tak zvaných odebíračských dopisů třeba tvrdí, že proti usnesení, které se doručuje absolventům, není odvolání podle správního řádu přípustné, ačkoli v § 76 odst. 5 správního řádu se píše, že je, tvrdí rovněž, že správní orgán může rozhodnutí podle správního řádu vydat, kdy se mu zachce, zatímco správní řád poťouchle v § 71 odst. 3 stanoví, že to musí být do třiceti dnů, a opět tak dál a dál), proč by nemohl být právníkem kdokoli další, kdo taky neumí vůbec žádný zákon přečíst (například nějaký ten mýval, leguán, stůl nebo i pseudostudent)?

Z historie ovšem víme, že pan pseudostudent nerozvracel jen fakultu, na které neúspěšně studoval (a navzdory tomu, že novopečenci povyhazovali stovky jeho úspěšnějších spolužáků, prý studuje stále), ale třeba i politické strany, za jejichž představitele se porůznu prohlašoval.

Jedna ze stran, za jejichž představitele se plzeňský pan pseudostudent druhdy prohlašoval, Pirátská strana, se ovšem návrhem nového občanského zákoníku svého času rovněž celkem podrobně zajímala. Na jejích stránkách lze nalézt překvapivě přesné a vyčerpávající hodnocení: je to hovadina non plus ultra, píší tam totiž.

« Zpět