Právnický oříšek (brrr!)

Volby jsou (opravdu) šťastně za námi a některým z nás nezbývá, než oprášit starý dobrý středověký zvyk a jít se zase smát bláznům. Zatímco jsme totiž za plentami uvážlivě upravovali volební lístky a s napětím prožívali nebývalé volební drama, dopisové bomby hnojůvky se tentokrát docela nenápadně vydaly znovu šířit svůj specifický smrad po vlastech českých. Takže pozor, když ucítíte odporný čpavkově metanový puch, nehledejte po kapsách pukavec, ale dopis od své alma mater.

Tentokrát to ovšem pan děkan exministr podcenil, protože neposílal panu rektorovi korbeloviny po jedné a připravil nás tak o úžasné stále nové převratné zprávy: pondělí: pan děkan exministr jde po schodech dolů, úterý: pan děkan exministr stojí na čtvrtém schodě zdola, následují další dny v týdnu a další schody, ale hlavně pátek, zpráva dne:pan děkan exministr stojí na prvním schodě zdola.

O to všechno národ bohužel přišel (hluboce si lámu hlavu, jak to přežije), protože prý nějak zaskřípala úzká spolupráce politiků a jejich novinářů, naštěstí snad už zase obnovená. Možná právě i tomu vděčí novopečený pan děkan za to, že díky preferenčním hlasům statečně postoupil z prvního místa kandidátky na druhé.

Dopisové bomby hnojůvky, jež tak nečekaně a neodpustitelně vyrazily na svou poštovní cestu v netransparentně ponurém tichu bez jakýchkoli mediálních fanfár, nešíří ovšem jen špatně snesitelný puch, ale přináší i postřehy, kupodivu nejen k smíchu (i když hlavně), ale (zcela výjimečně) i k zamyšlení.

Původně anonymní pisatel, který se už asi tři týdny nebojí podepsat (nebo se sice pořád bojí, ale za ty prachy už musí; pro tuto variantu svědčí to, že se s pečlivostí sobě samému vlastní podepsal na několika nactiutrhačných blábolech „Kobel,“ asi aby mohl přinejhorším své autorství zapřít) a který ženám důsledně píše „byl jste označen,“ se pustil i do kolegů magistrů a s neodůvodněným optimismem jim sděluje, že zahajuje správní řízení o zrušení diplomu „magistr.“ A tak se mne ptá nešťastný absolvent tří vysokých škol (dokonce dvou fakult v Plzni), o který titul že to vlastně jde? Jasně, že ví, že zákon nedovoluje zrušit žádný diplom, je přece právník, tak to musí vědět, ale je pořádkumilovný člověk a rád má ve svých věcech jasno. A co teprve, až se ozve nejmenovaný pivovar, který má na své magisterské pivo diplomů hned několik desítek?

Podlehněme na chvilku poetickému kouzlu nesmyslných slovních hříček. Teď nemám na mysli skvělé básnické oxymoróny typu zborcené harfy tón, ale přitroublé hříčky mnohem nižší kvality (např.: diplom je v právním státě zrušitelný, učení se řídí správním řádem a jiné blbovinky).

Každý právník samozřejmě ví, že

• na studium ani jiné učení se nevztahuje správní řád,
• že ani zákon o vysokých školách ani žádný jiný neumožňuje odebrání akademického titulu,
• že vysokoškolský diplom není osvědčení, protože zákon výslovně říká, že je to rozhodnutí vydané v podobě dokladu,

ale zkusme si na chvilku myslet, že se pisatel dopisových bomb nechce (marně) proslavit jako dekadentní básník, ale že píše právnické texty (brrr!).

Zkusme na malý okamžik zapomenout úplně všechno, co jsme se kdy na právech a před tím na občanské nauce naučili a tvařme se přihlouple, že by vysokoškolský diplom mohl být osvědčení (brrr!). Osvědčení lze podle § 156 odst. 2 správního řádu zrušit usnesením správního orgánu po celou dobu, po kterou trvají jeho účinky. Ale co když netrvají?

Takový absolvent bakalářského studia, který se v témže oboru stane magistrem, totiž přestane být bakalářem, a magistr v oboru právo, který se stane doktorem obojího práva, zase přestane být magistrem. Laskaví čtenáři mi připomněli řeč, kterou jsem do srpna 2005 (kdy jsem byl děkanem) pronášel při promocích: „…získali jste něco, co Vám už nikdo nemůže vzít, o co nemůžete přijít jinak, nežli že dosáhnete vyššího vzdělání v témže oboru…“ Pamatujete se ještě? Když některý magistr dosáhl titulu JUDr., přestal být magistrem. Jak mu chcete vzít titul, který už nemá? Opravdový právnický oříšek.

Poněkud neprávnicky řečeno: i kdyby ty nesmysly, které si novopečenci pracně navymýšleli, byly pravdivé, stejně by jim to bylo k ničemu, protože tituly nejde odebírat dokonce ani podle velestupidní konstrukce, kterou si sami vybájili.

Ještě, že už nejsem studijní proděkan. Jak bych asi vysvětloval studentům, že to, co jsme je učili a navíc pořád učíme, je špatně, a že pravdu a právo je třeba hledat nikoli v učebnicích a zákonech, ale v korbelovinách, a v některých případech dokonce jen v kobelovinách. Nad tím aby si i studijní proděkan, který už taky není magistrem, protože je doktorem práv, vyrval všechny vlasy.

P.S. V nádherně disidentské reakci na to, že byl z plzeňských práv odejit další skvělý docent (Jiří…), si nejmenovaný soudce Ústavního soudu povzdechl: „Jirko, je mi smutno. Dovolil jsem si Ti proto připomenout slova amerického generála Mac Arthura k Filipíncům: I shall return. Zopakuješ-li je, za sebe mohu jen dodat: I hope so“ (LINK z Google Cache, na původním místě se text již z nějakého důvodu nevyskytuje). Já tiše doufám, že se na plzeňská práva vrátí hlavně právo, jež bylo bohužel s nástupem nového vedení rovněž ošklivě odejito. A taky bych rád doplnil, že generál Mac Arthur opravdu nebyl právě poetická duše a doplnil výrok o svém návratu slovy: Až je nakopeme do… (generál, pokud je mi známo, netečkoval).

P.P.S. Velkým zadostiučiněním pro všechny, kdo si myslí, že počítání mezer není nejvyšším vrcholem právní vědy, bylo vykroužkování JUDr. Marka Bendy na velmi volitelné místo (novopečenci a jejich novináři napadli svého času pana doktora Bendu, že v jeho rigorozní práci nesedí součet písmen, mezer a úhozů).

« Zpět